POŠTOVNÍ ZNÁMKA… – Ilja odešel od Katky, – povzdechla si máma. – Jak to myslíš? – nechápala jsem…

Dobré zprávy

POŠTOVNÍ ZNÁMKA

Ivo odešel od Katky, maminka si smutně povzdechla.

Jak to myslíš?nechápala jsem.

I já jsem z toho zmatená. Byl celý měsíc na služební cestě. Vrátil se, byl úplně jiný. Řekl Katce, že prý miluje jinou, promiň, Katko, ale tak to je,maminka ztichla a zahleděla se do ztracena.

To řekl takhle napřímo? To bude nějaký omyl To je hrozné,začala jsem se zlobit na Iva, manžela mé sestry Katky.

Volala mi Soňa, říká, že je máma špatně. Zavolala sanitku. Katka nakonec skončila s neurologickými potížemi při polykání,maminka zamrkala, jako by zadržovala slzy.

Mami, uklidni se. Kdo ví, jestli si Katka taky nemohla za to, že tak Iva skoro stavěla na piedestal, pořád kolem něj tančila, všechno mu dovolila. Teď to sklízí Je mi jí líto. Snad to Iva s tou novou nepřejde. Vždyť má přece Soňu a Katku rád,nechtěla jsem tomu vůbec věřit.

Ivo a Katka spolu zažili lásku obrovskou, vše pálili za sebou. Po dvou měsících známosti svatba, pak se jim narodila dcera Soňa. Život měli nenápadný, klidný, vše šlo podle plánu. A najednou rána

Lavina z kopce

Hned jsem k sestře běžela. Těžko se mluví o citlivých věcech, zvlášť s blízkým člověkem.

Katko, co se to stalo? Aspoň ti Ivo vysvětlil proč? Se zbláznil?chrlila jsem na ni otázky.

Ach, Nino, jsem v šoku. Kde se ta ženská vzala? Snad ho musela okouzlit nebo čarovala! Úplně posedlý za ní šel. Nedal se zastavit. Prý, Katko, život má téct, ne vysychat. Naházel věci do tašky a byl fuč. Jako kdyby mě někdo smýkl tváří po betonu. Nic nechápuKatce po tvářích tekly proudem slzy.

Hele, Katko, musíš čekat, třeba si to tvůj prchající rozmyslí. Však život je nevyzpytatelný,obejmula jsem plačící sestru.

Utečenec se ale nevrátil.

Ivo se usadil v Brně. S novou ženou.

Kristýna byla o osmnáct let starší než Ivo. Ten věkový rozdíl jim ale nevadil. Duše přece nemá věk, často říkávala Kristýna.

Ivo byl Kristýnou okouzlený. Oči měl pro ni. Byla jeho majákem v životě.

Měla silnou povahu, ta jeho Kristýna

Ona uměla milovat i nenávidět. Divoká a nespoutaná. Dovedla říct sladké slovo a stejně tak ublížit jazykem ostrým jak břitva.

Ivo Kristýnu zbožňoval.

Vždy opakoval: Kde jsi byla doteď, moje Kristýnko. Člověk tě hledal půl života

A Katka zatím začala rázně mstít všechny chlapy na světě.

Byla krásná. Ohlíželi se za ní muži i ženy.

V práci rozjela románek s vedoucím. Ten se do ní až po uši zamiloval.

Katko, vem si mě, udělám z tebe královnu. Přísahám, koupím ti vše na co si vzpomeneš.

Nechci se vdávat, Dymitře, měla jsem už dost. Radši bych jela k moři. Sonička potřebuje změnit vzduch.mrkla na něj Katka.

Tak pojedem, zlatíčko

Saša byl jednodušší. Pomáhal doma, spravil Katce byt.

O svatbě nemluvil. Byl šťastně ženatý jinde

Katka si z obou pletla provázky O lásce k nim nemohla být řeč. Prostě pomáhali překonávat samotu, zahánět smutek.

Pořád trpěla, stýskalo se jí po Ivovi. Zdál se jí ve snech. Budila se prostě plačící. Vzpomínky bolely, srdce jí táhlo zpět.

Jak má člověk přestat milovat? Čím jsem mu nevyhověla? Byla jsem věrná, pečlivá, vše plnila. Nikdy jsme se nehádali

Uplynulo mnoho let.

Katka žila dál: chvíli záhadně lákala Dymitra, jindy zas vracela Sašu rodině.

Soni bylo dvacet, když se rozhodla navštívit otce.

Koupila si jízdenku na vlak. Po cestě přemýšlela, jak zahájit rozhovor s Kristýnou, tou ženou, která jim rozvrátila rodinu.

Přijela do Brna.

Zazvonila u dveří.

Ty jsi určitě Soňa,ve dveřích stála zajímavá žena.

Máma je hezčí, pomyslela si Soňa.

Vy jste Kristýna?tipla si Soňa.

Ano, pojď dál. Táta není doma, ale za chvíli dorazí,Kristýna pozvala Soňu do kuchyně.

Jak se máte? A maminka?Kristýna začala pobíhat kolem, Čaj, kávu?

Kristýno, řekněte mi, jak se vám podařilo odvézt tátu z rodiny? Vždyť miloval mámu, to vím jistě Soňa upřela pohled přímo na ni.

Soničko, v životě se předvídat nedá nic. V lásce není jistota. Někdy přijde nečekaná vášeň. Stačí jeden pohled, nebe rozhodne. A proč právě tehdy či s kým, to ani sama nevím. Člověk pak musí vyměnit partnera v tanci, jak se říká. Nedá se to vysvětlit,vyčerpaně usedla Kristýna.

A nejde se zastavit? Myslet na rodinu, mít zodpovědnostSoňa nedokázala pochopit.

Nejde, dítě,odpověděla krátce Kristýna.

Děkuji za upřímnost,Soňa odmítla kávu.

Soni, chceš slyšet jednu radu? Chlap je jako poštovní známka: čím častěji na ni pliveš, tím víc drží,Kristýna se rozesmála,A vůbec, s chlapem je nejlepší být chvíli sametová a chvíli jako ocel Jo, mimochodem, s tvým tátou jsme se pohádali.

Můžu tátu počkat?nejistě se zeptala Soňa.

Nevím. Už týden spí v hotelu. Dám ti adresu,napsala Kristýna na kousek papíru,Tady to máš.

Soňa byla i ráda. Aspoň si s otcem promluví o samotě.

Na shledanou. A díky za kávu,rychle se rozloučila Sofie.

Našla hotel. Zaklepala na otce.

Ivo měl radost, že vidí dceru. Trochu se začervenal.

Soni, dneska jsem se chtěl vrátit Vždyť to znáš, hádka a tak

Tati, to je vaše věc. Já tě chtěla jen vidět,pohladila ho po ruce.

Jak se má máma?zeptal se Ivo.

Dobře, tati. Už jsme si bez tebe zvykly,Soňa vzdychla.

Ten večer byl v hotelovém pokoji plný tepla, smíchu i slz

Tati, miluješ Kristýnu?náhle se Sofie zeptala.

Moc, odpusť mi, dcero,odpověděl Ivo rozhodně.

Rozumím. Musím jít, už mi jede vlak,začala se balit.

Soni, přijď někdy zase. Jsme rodina,Ivo sklopil oči.

Určitě určitě,Soňa vyšla z hotelu.

Doma se rozhodla řídit radou Kristýny.

Nemilovat, nevěřit, nevkládat do chlapů iluze. Plivnout a jít dál.

Ale za tři roky ji oslovil výjimečný muž. Kryštof. Byl jí prostě souzený. Seslalo ho nebe

Sofie to poznala ihned. Vycejtila

Když potkáš toho pravého, všechno ostatní ztratí barvu

Kryštof objal svou Sofii srdcem a už ji nepustil. Dotkl se její duše.

A ona se zamilovala. Beze zbytku. Navždy.

Rate article
Add a comment