Jmenuji se Sára, je mi 16 let a žiji v nejkrásnějším přímořském městě.
Chtěla bych mluvit o jedné své vlastnosti, která mě strašně trápí.
Začnu tím, že nejsem špatný člověk. Mám báječnou rodinu a sestru, kterou mám moc ráda.
Rodiče se o nás starají a snaží se nic nepřehlížet. Já si však vždycky najdu něco, čím je urazím a ublížím jim.
Moje babička říká, že charakter je v genech.
Je na tom něco pravdy, protože matka mého otce – Bůh jí odpusť! – byla stejná jako já.
Možná mám špatné vlastnosti po ní.
Nedokážu si vysvětlit, jak je možné, že dokážu vybuchnout kvůli úplným maličkostem a během několika vteřin způsobit v domě neuvěřitelné skandály.
Jinak se ke spolužákům a kamarádům chovám krásně a způsobuji bolest svým nejbližším.
Už několikrát jsem se snažila přijít domů v dobré náladě a chovat se slušně k rodičům, ale stále se mi to nedaří.
Vždycky mi nějaká maličkost rozproudí krev a já spěchám do svého pokoje, abych se vyhnula další hádce.
Dochází mi, že s nimi nerada komunikuji, a máma je vždycky připravená mě vyslechnout – ať už o mých zážitcích, nebo o klucích.
Radí mi a podporuje mě, přestože jsem ublížila i jí.
Opakuje mi, že si jí budu vážit, až když ji ztratím. Taková slova mě zraňují, ale moje povaha mi nedovoluje být jiná.
Chápete, jak vážný je můj problém?
Nedokážu vysvětlit, jaký jsem člověk.
Proto jsem se rozhodl, že letos v létě udělám všechno pro to, abych se změnil. Je to pro mě něco velmi důležitého.
Četla jsem knihy a pátrala po informacích na internetu, ale opravdu bych ocenila, kdyby mi někdo poradil.
Uvítám jakoukoli zpětnou vazbu, i když mi to někdo vytkne, nebudu se zlobit, protože vím, že je to všechno moje chyba.
