Pomáhal jsem bratrovi zdarma opravovat jeho byt a on mi na oplátku nechal všechen zbylý odpad.

Dobré zprávy

Stále mu za to dlužím peníze!!!

Dá se říct, že jsem profík přes rekonstrukce. Už dlouhé roky se tomu věnuji, živím se tím a vytvořil jsem z toho slušný byznys. Čas od času za mnou přijdou příbuzní, když potřebují s něčím pomoct nebo spravit drobnost na bytě. Jednoho dne mi zvoní telefon. Zvednu ho a na drátě je bratranec. Volá mi, že prý musí něco nutně opravit a chtěl by mou pomoc.

Za pár dní už stojím v jeho paneláku na Žižkově, právě jsem měl volno. Nikdy neodmítnu rodinu, když můžu přiložit ruku k dílu. Materiál na opravu už měl nachystaný na chodbě; cihly, dlaždice, barvy Jakmile jsem dorazil, pustil jsem se hned s chutí do práce. Tahle činnost mě naplňuje, baví mě proměnit starý interiér v něco nového, co dělá radost.

Od příbuzných si nerad beru peníze. I když mi je bratranec nabízel, odmítl jsem. Nechci si kazit vztahy kvůli pár korunám. Panelákový byt prokoukl, fakt! Celý proces nám zabral asi dva týdny. Když už zbývalo jen pár drobností a na chodbě ležela halda zbytkových věcí, které měly jít na skládku, přišel s návrhem.

Hele, co kdybys to všechno vzal? Dej si to zatím do garáže. Třeba se ti to bude na něco hodit. Ušetříš, nebo to pak využiješ u klientů. Souhlasil jsem. Zbytek stavebního materiálu jsem tedy naložil dlaždice, laminát, zbytek barev a lepidel. Garáž mám prostornou, a tak jsem s tím ani moc neváhal.

Pár dní poté jsem s bratrancem promluvil a díky Bohu jsem si tu naši debatu nahrál do mobilu. Když jsem slyšel, co mi řekne z očí do očí, nevěřil jsem vlastním uším. Chtěl bych vám ten pocit nějak zprostředkovat:

Je to můj koníček. Poděkoval jsem mu a oba jsme měli jasno. Večer bylo hotovo. Nechali jsme u něj, co patří do popelnice, něco jsem odvezl do své garáže. Oslavili jsme nově zrekonstruovaný byt, chvíli poseděli u piva a rozjel jsem se k sobě na Vinohrady.

Druhý den jsem měl pracovní režim jako vždy, když mi najednou okolo druhé zvoní telefon. Volá bratranec: Hele, myslím, že bys mi měl zaplatit za ty zbytky stavebních materiálů. Je to škoda za tak dobré prkna, ten laminát je fakt luxusní. Tu dlažbu bys klidně střelil dál. Můžu ti poslat číslo účtu na převod?

Když říkám, že jsem byl v šoku, je to slabé slovo. Slíbil, že se ještě večer ozve ohledně práce, ale nevolal. Upřímně, vůbec nevím, jak to mám s ním normálně řešit.

Vždyť jsem mu pomáhal zadarmo. Materiál byly vlastně zbytky na vyhození, nikdo by je nekoupil, sám je nechtěl. Najednou si vzpomněl, že bych mu za ně měl platit? Teď fakt nevím mám mu já vystavit fakturu za práci?

Rate article
Add a comment