Peter má sestru, která bydlí v sousedním bloku. Navzdory této blízkosti ji muž téměř nikdy nenavštěvuje. Jeho sestra za ním jezdí každé Vánoce – on ji zve, ona neodmítá. Navštěvuje ho s manželem a dětmi, s prázdnýma rukama. Petr však těmto maličkostem nikdy nevěnoval pozornost.
Jediné, co ho stresuje, je, když ho sestra nepozve na návštěvu. I kdyby za ní bezostyšně šel, ona by vyšla ven do klece a tam by si s ním promluvila. Když ještě žili jeho rodiče, byl Petr často u své sestry doma. Nosil synovcům dárky a sladkosti k čaji. Když byl mladší , bral si s sebou kytaru a zpíval v sestřině kuchyni písničky.
Byly to krásné chvíle. Ale čas plynul, děti rostly a on se sestrou stárli. Když jejich rodiče zemřeli, přestala ho sestra zvát na návštěvy. Petrova žena viděla, jak je rozrušený, a nabídla jim, že je pozve na dort.
A tak to šlo vždycky. Jednoho dne mu ale sestra zavolala a začala se ho ptát, jak se dělá tlačenka. Když jí Petr všechno podrobně popsal, řekl sestře:
– Uvařte víc, přijdeme je ochutnat!
– Jestli chceš přijít, tak jedině s vlastním jídlem! – Sestra mu odpověděla.
Petr se z nějakého důvodu cítil uražený. Nikdy k ní nešel s prázdnýma rukama, a teď taková žádost. Vždyť on přece nevychází z domu kvůli jídlu, ale aby si popovídal a strávil spolu čas. Ukázalo se, že sestra ho bez jídla nepřijme.
Co by měl dělat?
