Hele, musím ti něco vyprávět o tom, jak se u nás v baráku před pár měsíci objevili noví sousedé. Přistěhovali se do bytu 222 v paneláku číslo 8 na Vinohradské. Byli to takoví dva páťáci muž a žena, tipla bych jim něco přes padesát, oba drobnější a hubení. On nosí krátkou šedou bradku a šedý kabát, ona se motá po domě skoro vždycky v dlouhé sukni a baretu plném kvítek. Na první pohled moc slušní, v domě zdraví, v liftu se usmějí a podrží dveře, když člověk táhne karton mlíka nebo pytel brambor.
A hlavně, což je dneska u těch nových baráků dost velké plus byli tichošlápci. Nebo aspoň zpočátku jsme si to mysleli. Jenže po dvou týdnech začali slyšet přes zeď Brabcovi z 221 i Kočánkovi z 223, že tihle noví fakt potichu nežijí.
Začalo to být dost zajímavé téma u večerní polívky. Hele, napíšu ti, co mi vyprávěla Kamila Brabcová (s Brabcem jsou už přes dvacet let a mají dvě děti):
Pepo, slyšel jsi těch našich nových sousedů?
No jasně, včera jsem s nima jel výtahem. Sympaťáci, ne?
To jo, ale trochu… no, řekněme, že jsou hodně zamilovaní.
Jak to myslíš?
No přes den, když všichni vypadnou, je úplný klid, že by člověk slyšel spadnout špendlík… Jenže pak se rozezní divadlo. Už tři dny to trvá. Hry pro dospělé, chápeš?
Děláš si srandu?
Ne. A s fantazií. To je jak v kině, ne v paneláku.
Ha! Tak to je dobrý.
Hele, až to uslyšíš na vlastní uši, bude ti do smíchu. Ale upřímně, někdy mi lezou na nervy, nedá se doma dělat na počítači.
Tak buď v klidu, aspoň si užívají, v padesáti…
Pepovi hlavou proletělo na rozdíl od nás, ale nahlas to nevyslovil.
No a o víkendu, když byl Brabec konečně doma, taky slyšel klasiku pan soused předstíral, že je zahradník, a jeho žena zas paní domu. Brabcovi se při tom v kuchyni červenali oba dva.
Teď k mladým Kočánkovým z vedlejšího bytu, ti jsou spolu pět let a čekají svoje první mimčo. Pavla si taky všimla, že sousedi žijou jinak:
Kubo, proč ti přijde ten soused tak zajímavý?
No, včera jsem ho potkal v chodbě s kytkou a nějakým vínem.
Aha, on jí pořád něco dává. Skoro každý den dárek nebo květinu. A ona mu vaří jídla, že to voní až na chodbu.
Odkud to víš?
Když s malým chodím ven, pokaždé mě omámí ta vůně z jejich bytu! Jeden den polívka jako z francouzské restaurace, pak pečené maso A ona se v kuchyni směje, švitoří. Jako kdyby byli čerstvě zamilovaní.
Jojo, už začínají zprávy, jdu to zapnout.
V pátek šel Kuba pro změnu z práce kolem výtahu a vidí souseda, jak má novou kytici a lahev červeného, úplně rozjařený.
Uběhl měsíc a sousedi v 222 tam dupou a vržou matrací ve dne v noci, kaip by žili poslední den na světě. Brabcovi si už zvykli, občas se tomu už i smějou. Ale pozor, i oni Kamila šla jednou do obchoďáku a odvážila se koupit nové sexy prádlo. Doma se pochlubila:
Podívej, co jsem dnes ulovila…
A Pepa nadšeně:
To počkej, já jsem byl nedávno v obchodu pro dospělé, pořídil jsem taky něco zajímavýho.
No tak se to musí vyzkoušet, ne? smála se, ale trochu červenala.
A představ si, soused z 222 stojí na druhé straně zdi a přikládá ucho, co se bude dít a šeptá: Začalo to, konečně!
Mezitím Kubo z vedlejšího bytu napadlo, že už dlouho Olině nic nekoupil, tak šel cestou z práce do Zlatnictví na rohu. V obchodě náhodou potkal svou ženu.
Olino, co tu děláš? Vždyť to je přes půlku města!
Jen jsem se chtěla projít… Ty?
Koupil jsem ti náušnice, podívej.
Olina mu skočila kolem krku:
Ty jsi zlato! A já ti dneska večer udělám špagety s krevetami jako dřív.
Ježiš, to si pamatuju! Už se těším.
Nezdržuj se dneska, abych to nemusela ohřívat. V sedm buď doma!
Jasně! (a v hlavě mu blesklo: ještě koupím růže.)
Soused 222 mezitím hlásí partnerce: Dějou se věci i u Kočánků, dneska večeří něco nového, už to voní až k nám.
Za další měsíc bys Brabcovy nepoznala. O deset let mladší, jeden druhému koukají pořád do očí, stoupají si na špičky a vyčkávají, kdy budou moci být spolu sami. Dokonce začali jezdit na víkend do penzionu za Prahu a užívat si, jak to dřív neuměli. Mají si najednou víc co říct a všechno v domácnosti jim jde od ruky.
U Kočánků je mimčo za dveřmi, ale i oni chodí znovu randit: do kina, na pizzu, na výstavy. Olina vyhrabala starou kuchařku po babičce a každý týden pro Kubu uvaří něco nového, k tomu čokoláda do kabelky a dárky od Kuby skoro pokaždé, když přijde domů. Ani si už nevzpomíná, kdy naposledy viděl večerní zprávy.
Sousedka z 222 se směje na manžela: Jakpak to vypadá u Brabců?
Ti už vzdychají potichu, slyšet skoro nic, asi mají děti doma. Ale mají se teď mnohem líp, to cítím podle tónu.
A Kočánkovi?
Ti jsou jak hrdličky v kuchyni, smějí se, vaří, z bytu je cítit bábovka nebo omáčka.
Tak to máme splněno, tříměsíční plán jsme dodrželi. Ještě bych tu týden pobyla, pro sichr.
Jasně, a kdo je další?
Paní Simonová z bytu 65. Naproti v 66 už žijí jako brambory ve sklepě, zapomněli, jak se jmenují. V 64 zase potřebují pořešit postel a dát doma pořádek!
No jo, tak si ještě pusť ty svoje pásky, ať je tu trochu živo. A pizzu z restaurace taky rušit nebudu, ať to tu voní. Těch aromatických olejíčků máme ještě dost. Jo a ty růže, co jsi mi minule koupil, už zvadly. Asi budeš muset zase do květinářství.
No jasně. A pak mi namasíruj záda, půjdem spát…
No vidíš, i takovýhle záhadní sousedi dokážou rozhýbat celý panelák!