Jmenuji se Robert a chci vám vyprávět příběh své nenávisti, která prošla metamorfózou a změnila se v upřímnou lásku.
Když mi bylo teprve čtrnáct, měl jsem už tehdy úhlavního nepřítele. Jmenovala se Anastázie.
Každý den jsme se ve škole hádaly a hladily se po číslech – tu jsem jí dávala pastelku na židli, tu mi měnila barvy na hodiny malování lepidlem…
Jindy mi zase při hodině tělocviku přezula boty a já musela jít domů v dámských pantoflích a všechny děti ve škole se mi smály.
Mstila jsem se jí všemožně a spor mezi námi trval několik let. A nikdo z nás si nepamatuje, co se stalo, že to všechno začalo.
Věci se změnily v posledním ročníku školy poté, co za mnou jednoho dne přišla.
Chtěla si v klidu promluvit…
Měla už dost všeho toho hulákání a všech těch sraček, které jsme dělali, a to nám bylo osmnáct.
Upřímně řečeno, byl jsem šťastný…
Když to všechno utichlo, zjistili jsme, že si krásně rozumíme a máme spoustu společných témat k hovoru.
Najednou jsem si všiml, jak je krásná a chytrá, a to jsem předtím neměl oči ani rozum, abych to viděl.
Postupně jsem se do ní zamiloval a navrhl jsem jí, abychom byli kluci. Byla trochu překvapená, ale rozhodla se to zkusit.
Tak se stalo, že jsme spolu už pět let.
Vystudovali jsme obor počítačové systémy a technologie na Technické univerzitě v
a brzy se budeme oficiálně brát.
