Po pěti letech manželství zůstávala manželka mého bratra pro naši rodinu stále cizinkou až do jejich nedávné návštěvy, která nám opravdu otevřela oči. Můj bratr Jan se po škole odstěhoval do vzdáleného města s tím, že se za rok vrátí domů, ale osud měl jiné plány. Poznal tam dívku, rozhodli se vzít a on už zůstal natrvalo. Kvůli různým okolnostem jsem se nemohl jejich svatby zúčastnit, manželku mého bratra tak krátce poznala jenom naše maminka.
Roky plynuly a žádná návštěva z naší strany se nekonala, až letos Jan volal, že plánují několika etapovou cestu a mezi tím stráví dva dny i u nás. Těšil jsem se a byl jsem připraven přivítat je v našem malém bytě, nebo případně u příbuzných na chalupě, kde by měli větší pohodlí. Mé nadšení se však rychle změnilo ve zklamání, hned co jsem svou švagrovou poprvé spatřil na letišti. Ještě ani neskončilo přivítání a už si začala neustále stěžovat na let, nic jí nebylo dost dobré.
Když jsme dorazili na chalupu, její nelibost pokračovala, protože projevila až přehnaně negativní reakci na sprchu a toaletu. Její neustálé remcání dovedlo mého bratra k tomu, aby ji raději vzal na hotel do města. Já s manželkou jsme jen kroutili hlavami nad tím, co se to děje. Když se vrátili zpátky, byla vybíravá v jídle, odmítala skoro všechno, co jsme pro ně s péčí připravovali. Zajímala ji hlavně zelenina, ale i tu jedla s nedůvěřivým výrazem.
Jako by toho nebylo málo, když jsme druhý den šli společně do centra, předvedla další sérii neklidu až rozmazleného chování, skoro jako malé dítě. Upřímně už jsem se nemohl dočkat, až se s nimi rozloučím a odvezu je znovu na letiště. Dodnes nechápu, jak s ní můj bratr mohl vydržet celé ty roky, protože její pravý charakter se ukázal v plné síle už za pouhé dva dny u nás.