Po čtyřech měsících psaní souhlasila s osobním setkáním s 52letým galantním Čechem – zahájil rozhovor pěti výčitkami

Po čtyřech měsících psaní zpráv svolila Kristýna k osobnímu setkání s dvaapadesátiletým Milanem a ten začal rozhovor pěti výtkami.

Říká se, že těšení na něco bývá sladší než samotný zážitek. V Kristýnině příběhu se očekávání natáhlo téměř na čtyři měsíce a proměnilo se ve zvláštní online seriál s každodenními epizodami.

Za tu dobu znala Milanovy chutě do detailů, naučila se jména jeho dávných kamarádů a dokonce přestala udiveně krčit obočí nad jeho zvykem zakončovat každé dobré ráno třemi tečkami.

Kristýně bylo čtyřicet pět právě ten věk, kdy už nejdeš na rande s třesoucími se koleny, nýbrž s ironickým zájmem badatelky. Uvidíme, jaký kus se mi dnes dostane, pomyslela si při oblékání.

Patřila mezi ženy, které umí nosit obyčejný kašmírový svetr s grácií slavnostní róby a sebeironií přežít jakoukoliv trapnou situaci.

Milan, kterému nedávno bylo dvaapadesát, působil v konverzaci jako muž seriózní, rozvážný, lehce sarkastický a což ji zaujalo nejvíc spolehlivý.

V našem věku, Kristýno, psal jí Milan pozdě večer, už nelovíme ohňostroje, hledáme teplo. Chceme žít s někým, kdo chápe bez slov.

Bez slov, říkáš? Dobře, pousmála se Kristýna při líčení řas. Hlavní bylo, aby ty řeči, které nakonec zazní, nevedly k okamžitému odchodu.

Schůzku určili v malém útulném podniku s tlumeným světlem a vůní skořice. Kristýna přišla přesně připravená, sebejistá, naladěná na příjemný večer. Vypadala bezchybně.

Milan dorazil za pět minut; ve skutečnosti byl o chlup menší než na fotkách a tvářil se, jako by právě našel vážnou chybu ve výkazu.

Usadil se naproti, krátce se usmál a pozdravil.

Ani kompliment, ani vřelé těší mě nepřišlo.

Milan si Kristýnu prohlížel, jako inspektor na kontrole. Potom navrhl objednat kávu s dezertem a na tom se shodli.

Kristýno, začal tónem zástupce ředitele před radou, dlouho jsem analyzoval naše zprávy. Čtyři měsíce. Teď, když tě vidím, chci jasně označit zásadní body. Mám pět výhrad.

Uvnitř Kristýny cosi tiše zacinkalo tak většinou zhasne dobrá nálada. Opřela si bradu o ruku a přikývla.

Pět výhrad? Zní to napínavě. Slyším tě.

Milan nepostřehl ironii a zvedl první prst.

Na jedné fotce, kde jsi v modrých šatech, vypadá tvá postava jinak. Teď vidím, že jsi výraznější. To může muže mást. V našem věku by žena měla být upřímnější.

Kristýna se v duchu pousmála. Výrazná lepší než monumentální, děkuji.

Druhá výtka: rychlost odpovědí
Někdy odpovídáš příliš pomalu. Například před třemi týdny jsem ti psal ve 14:15 a odpověď přišla až v 16:40. Muži nemají rádi čekání. Je to neúcta.

To jsem byla na poradě, chtěla vysvětlovat, ale Milan už zvedal další prst.

Třetí výtka: místo setkání
Proč jsme tady? Podnik je až příliš noblesní. Navrhoval jsem něco jednoduššího. Tvůj výběr ukazuje tendenci k demonstrativnímu utrácení.

Kristýna pohlédla na latte a málem měla chuť ho Milanovi vylít na hlavu. Zvědavost však zvítězila.

Proč ty šaty? Šli jsme jen na kávu. Jsou až příliš nápadné na denní dobu. Šperky také zbytečné. Žena má zaujmout hloubkou, ne třpytem. V mém věku hledám obsah, ne vitrínu.

Pátá výtka: samostatnost
Vybrala jsi sama restauraci, často říkáš sama. Nedovolíš muži cítit se jako muž. Potřebuji ženu, která se ptá na radu, ne zdůrazňuje nezávislost. Pokud budeme spolu, budeš muset přehodnotit své chování.

Dopověděl a založil ruce, jako by čekal na vyznání nebo dík za upřímnost.

Kristýna se na něj dívala a najednou jasně chápala: čtyři měsíce psaní byly zástěrkou pro pedantského manipulátora. Nechtěl teplo hledal vhodný objekt pro své ego.

Víš, Milane, pronesla měkce, téměř laskavě, i já jsem analyzovala. A stačilo mi pět minut na rozhodnutí.

Jaké? zamžoural Milan.

Jsi úžasný exemplář. Jel jsi přes celý Praha, abys poprvé v životě osobně vyčetl ženě její vkus, vzhled a právo být sama sebou. To je rarita sebedůvěry.

Milan se zamračil:

Jen jsem ti to řekl upřímně.

Ne, zavrtěla hlavou Kristýna. To není upřímnost. Jsi jen nešťastný a měříš svět pokřiveným metrem. Nelíbí se ti mé fotky? Běž do muzea, tam exponáty nemění. Odpovídám pomalu? Kup si tamagotchi. Šaty? Nenosím je pro tebe, ale pro sebe.

Vstala, narovnala kabelku a pohlédla mu do očí:

A nakonec jestli tě rozrušuje slovo sama, potřebuješ ne vztah, ale léčbu. V pětačtyřiceti si čas vážím natolik, že ho neplýtvám na někoho, kdo začíná seznamování revizí mých nedostatků.

Kam jdeš? A káva? zamumlal Milan.

Kávu si dopij sám. Ušetříš peníze. A ještě rada chceš-li, aby ti někdo koukal do úst, objednej se k zubaři.

Doma Kristýna nejprve zablokovala Milana ve všech aplikacích. V jejím věku je útulno nejen v dece a tichu, ale i v telefonu bez lidí, kteří chtějí zformovat tvou osobnost podle svého.

Co myslíte vy: šlo o nešťastný flirt, nebo dokonale nacvičené představení? Má smysl pokračovat, když vám od první minuty někdo účtuje cenu za to, kým jste?

Rate article
Add a comment