Říká se, že očekávání svátku bývá sladší než samotná událost. V příběhu Kristýnky se čekání natáhlo skoro na čtyři měsíce a proměnilo se v jakýsi internetový seriál s každodenními díly.
Během té doby zvládla jeho chutě zpaměti, pamatovala si i jména jeho kamarádů z průmyslovky a už ji nevyvádělo z míry, že za každé Dobré ráno trousil hned tři tečky
Kristýnce bylo pětačtyřicet ten požehnaný věk, kdy už nejdeš na rande s koleny v rosolu, ale s ironií badatele, co rád pozoruje vzácné exempláře. Tak schválně, co za klenot dnes ulovím, brumlala si cestou.
Patřila k těm ženám, které i obyčejný kašmírový svetr umí unosit, jako kdyby šlo o šlechtický hermelín, a její sebeironie dokáže zneškodnit i nejtrapnější chvíli.
Jaroslav, kterému nedávno bylo dvaapadesát, působil v psaní důstojně, rozvážně, trochu ironicky a co bylo zvlášť sympatické spolehlivě.
V našem věku, Kristýnko, psával jí po večerech, už nikdo nehledá ohňostroje, spíš teplo. Toužím po ženě, která rozumí i beze slov.
Beze slov? I to půjde, uchechtla se Kristýnka při líčení řas. Hlavně aby ta slova, co přece jen padnou, nebyla na útěk.
Domluvili se na malé útulné kavárně v centru Brna, kde to vonělo skořicí a světlo bylo měkké jako bramborová kaše. Kristýnka dorazila včas upravená, klidná a v dobré náladě. Vypadala úžasně.
Jaroslav přišel o pět minut později. Ve skutečnosti byl o hlavu menší než na fotkách a tvářil se, jako by právě odhalil fatální chybu ve státním rozpočtu.
Posadil se, krátce kývl a pozdravil.
Kompliment, vřelé rád tě vidím? Ani omylem.
Jaroslav si ji zkušeně přeměřil pohledem, jako by byla zboží na výstavě. Pak navrhl objednat si kávu a dezert. Na tom se shodli.
Kristýnko, spustil tónem zástupce ředitele před učitelským sborem, dlouze jsem analyzoval naše chatování. Skoro čtyři měsíce. A teď, když tě vidím, musím ti narovinu říct, že mám k tobě pět připomínek.
Uvnitř to v ní lehce cinklo tak, jak se v člověku rozbije dobrá nálada. Kristýnka si podepřela bradu a kývla.
Pět připomínek? To zní fakt napínavě. Povídej.
Jaroslav ironii přeslechl, odpočítal palec a začal.
První připomínka: Fotky
Na jedné fotce v modrých šatech máš úplně jinou postavu. Teď vidím, že jsi hmm, výraznější. To by mohlo muže mást. V našem věku by ženy měly být upřímnější.
Kristýnka se v duchu pousmála: Výraznější pokrok, díky, žes nenapsal ´monumentální´.
Druhá připomínka: Rychlost odpovědí
Občas odepisuješ hodně pozdě. Třeba před třemi týdny jsem ti psal ve 14:15, a tys odepsala až v 16:40. Muži nechtějí čekat. Je to neúcta.
To jsem byla na poradě začala, ale už jí mával druhým prstem.
Třetí připomínka: Místo schůzky
Proč zrovna tady? Tahle kavárna je moc nóbl. Navrhoval jsem něco skromnějšího. Tvoje volba ukazuje na potřebu předvádění.
Kristýnka se zadívala na svůj latté a napadlo ji, že by Jaroslavovi pěkně slušelo na hlavě. Ale zvědavost zatím vítězila.
Čtvrtá připomínka: Oblečení
Proč sis vzala ty šaty? Přišli jsme na kafe, ne na audienci u prezidenta. Je to moc okázalé na denní schůzku. A šperky taky přehnané. Žena má zaujmout hloubkou, ne září. V tomhle věku nehledám výlohu, ale obsah.
Pátá připomínka: Samostatnost
Sama jsi vybrala kavárnu, sama všechno rozhoduješ. Muž se vedle tebe necítí jako muž. Potřebuju ženu, která si umí říct o radu, ne vystavovat samostatnost. Jestli má mezi námi něco být, budeš to muset přehodnotit.
Složenýma rukama na prsou čekal omluvu nebo aspoň poděkování za upřímnost.
Kristýnka na něj hleděla a náhle si uvědomila: čtyři měsíce psaní byly jen slupkou, pod kterou sedí neživotný puntičkář manipulátor. Nešlo tu o hřejivost vztahu, šlo o hřejivost jeho ega.
Víš, Jaroslave, řekla lehce, skoro vlídně, i já jsem trochu analyzovala. A stačilo mi pět minut na jasný závěr.
Jaký? zúžil oči.
Jsi fascinující kus. Přijel jsi přes celý Brno, abys cizí ženě vystavil fakturu za vkus, vzhled a právo být sama sebou. To se jen tak nevidí.
Jaroslav se zachmuřil: Já jen říkám pravdu.
Kristýnka zavrtěla hlavou: Ne, říkáš jen, že jsi nešťastný člověk. Porovnáváš svět křivým pravítkem. Mé fotky ti nesedí? Běž do galerky, tam mají stálou expozici. Odpovídám pomalu? Kup si tamagoči. Nelíbí se ti šaty? Nebyla jsem je vybírat kvůli tobě, ale pro radost sama sobě.
Zvedla se, pohladila kabelku a pronesla: A nakonec ještě něco jestli tvé ego zbourá slovo sama, potřebuješ spíš lázně než vztah. V pětačtyřiceti si vážím času přespříliš na to, abych ho ztrácela na muže, který rande začíná auditem mých chyb.
Kam jdeš? A co kafe? brumlal Jaroslav.
Kafe si dopij sám. Ušetříš. A ještě rada chceš, aby ti někdo koukal do pusy? Objednej si zubaře.
Doma Kristýnka nejdřív zablokovala Jaroslava ve všech aplikacích. V jejím věku totiž útulno znamená nejen vlněný pléd a ticho, ale hlavně mobil bez lidí, kteří by jí chtěli vpasovat do svého křivého mustru.
Tak co vy na to? Byl to fiasko flirt, nebo grandiózně nacvičené představení? Má smysl dál se bavit s někým, kdo vám už při první kávě vystaví účet za to, kým jste?