Po 4 měsících psaní jsem souhlasila se schůzkou s 52letým gentlemanem – rozhovor začal pěti výčitkami

Po čtyřech měsících psaní jsem se rozhodl setkat s padesátidvouletým Janem začal rozhovor pěti výtkami

Říká se, že očekávání svátku bývá sladší než samotná událost. V příběhu Lenky se čekání protáhlo téměř na čtyři měsíce, a stal se z něj zvláštní online seriál s každodenními díly.

Za tu dobu už znala Janovy chutě do detailu, měla v hlavě jména jeho kamarádů z dětství a přestala se divit jeho zvyku psát za každým dobré ráno hned tři tečky.

Lence bylo čtyřicet pět ve věku, kdy už jdete na schůzku ne s rozechvělými koleny, ale s ironickým zvědavím zkušeného badatele. Uvidíme, jaký exemplář to bude tentokrát, pomyslela si, když se chystala.

Byla z těch žen, které umí obléknout obyčejný kašmírový svetr tak, že působí jako slavnostní róba, a jejich sebeironie dokáže zneškodnit každou trapnou chvíli.

Láhev
Jan, který nedávno oslavil dvaapadesáté narozeniny, v psaní působil jako vážný, rozvážný člověk, trošku ironický a hlavně spolehlivý.

V našem věku, Lenko, psal mi pozdě večer, lidé hledají spíš klid než ohňostroje. Chceme být s někým, kdo rozumí i beze slov.

Beze slov? Dobře, usmála se Lenka a zvýraznila si řasy. Hlavně ať slova, která přece padnou, nevedou k okamžitému odchodu.

Domluvili jsme se na setkání v malém útulném café v centru Prahy, kde svítilo příjemné světlo a bylo cítit skořice. Lenka dorazila přesně upravená, sebevědomá, naladěná na příjemný večer. Vypadala dokonale.

Jan přišel asi o pět minut později. Naživo byl o něco nižší než na fotkách a jeho pohled připomínal auditora, který právě našel chybu v účetnictví.

Posadil se naproti, krátce se usmál a pozdravil.

Žádný kompliment, žádné přívětivé rád tě vidím.

Jan si Lenku prohlédl, jako by dělal kontrolu. Navrhl kafé s dezertem na tom jsme se shodli.

Lenko, načal, hlasem přísné zástupkyně, dlouho jsem analyzoval naše psaní. Čtyři měsíce. Teď, když tě vidím osobně, považuji za potřebné hned na úvod vyjasnit důležité věci. Mám na tebe pět výhrad.

Uvnitř mě něco tiše cinklo tak se obvykle rozbije dobrá nálada. Lenka si opřela bradu o ruku a kývla.

Pět výhrad? Zní to zajímavě. Povídej.

Jan nepochopil ironii a zvedl první prst.

Výhrada první: vzhled
Na jednom snímku v modrých šatech vypadáš jinak než teď. Vidím, že jsi výraznější. To může muže zmást. V našem věku by žena měla být upřímnější.

Lenka se v duchu pousmála. Výraznější to je pokrok, dík, že ne monumentální.

Výhrada druhá: reakce
Občas odpovídáš pomalu. Třeba před třemi týdny jsem psal ve 14:15, odpověděla jsi až v 16:40. Muži nemají rádi čekání. To je projev neúcty.

Asi jsem byla na poradě začala Lenka, ale Jan pokračoval.

Výhrada třetí: místo schůzky
Proč tady? Tahle kavárna je moc nóbl. Navrhoval jsem něco jednoduššího. Tvůj výběr svědčí o náchylnosti k okázalému konzumu.

Lenka se podívala na cappuccino a měla chuť ho Janovi vyklopit na hlavu. Zvědavost však převládla.

Proč ty šaty? Jen jsme přišli na kávu. Jsou moc výrazné. Šperky taky nejsou nutné. Žena by měla zaujmout hloubkou, ne leskem. V mém věku hledám obsah, ne vitrínu.

Výhrada pátá: samostatnost
Sama vybíráš restauraci, často říkáš sama. Nedáváš muži pocit být mužem. Potřebuju ženu, která si nechá poradit, ne tu, co demonstruje nezávislost. Pokud budeme spolu, musíš změnit svůj přístup.

Jan skončil a zkřížil ruce na prsou, zjevně čekal pokání nebo vděk za upřímnost.

Lenka se na něj dívala a najednou jí bylo jasné, že těch čtyři měsíce byla jen maska puntičkáře a manipulátora. Hledal teplo? Ne hledal objekt pro své ego.

Víš, Jane, řekla klidně, skoro jemně, i já jsem analyzovala. Stačilo mi pět minut a mám jasno.

Jaký závěr? zamžoural Jan.

Jsi unikát. Přijel jsi přes celou Prahu, abys předložil ženě, kterou vidíš poprvé, účet za její styl, vzhled a právo být sama sebou. To je vzácná dávka sebevědomí.

Jan se zamračil:
Jen mluvím upřímně.

Ne, zakroutila hlavou Lenka. Ty nejsi upřímný. Jsi nešťastný, a snažíš se měřit svět křivým metrem. Fotky ti nevyhovují? Běž do muzea tam se exponáty nemění. Odpovídám dlouho? Kup si tamagoči. Šaty se ti nelíbí? Oblekla jsem je pro sebe, ne kvůli tobě.

Vstala, upravila kabelku a klidně mu pohlédla do očí:

A na závěr: pokud tě slovo sama rozhodí, potřebuješ ne vztah, ale rehabilitaci. V pětačtyřiceti si příliš vážím času, abych jej plýtvala na člověka, který začíná vztah revizí mých chyb.

Kam jdeš? Co káva? zamumlal Jan.

Kávu si dopij sám. Ušetříš. A rada na konec: chceš, aby ti každý koukal do pusy objednej se k zubaři.

Doma Lenka Janovi ihned zablokovala všechny kontakty. V jejím věku je útulno nejen pod dekou a v tichu, ale i v telefonu bez lidí, kteří se snaží nacpat vás do svého pokrouceného rámce.

A co si z toho beru? Naučil jsem se, že někdy je nejlepší odejít ještě dřív, než vám někdo začne vyčíslovat nedostatky místo toho, aby ocenil vaši jedinečnost. Vyplatí se nedat svůj čas tam, kde není respekt.

Rate article
Add a comment