Jsem klidný a vyrovnaný člověk. Než učiním nějaké důležité rozhodnutí, jsem zvyklý si věci několikrát promyslet a analyzovat několik možností. Celý můj život je jasný a promyšlený plán. Takže když nastanou nepředvídané situace, okamžitě zpanikařím, protože mě to vyřadí z rutiny.
Myslím si, že když je něco dobře naplánováno, půjde to podle plánu a pak nenastanou žádné zbytečné problémy. Bohužel se všechny mé plány rozplynuly, když jsem potkala Petra.
Od té chvíle se můj život začal zhoršovat. Neodpovídal mé představě o muži, ale srdci nemůžete říkat, co má dělat. O půl roku později jsme se vzali. Žili jsme jako pravá italská rodina, protože mezi námi často docházelo ke střetům. Petr byl příliš sebevědomý a drzý. Říkával, že jen opravdoví frajeři žijí podle plánů a pravidel, a dělal narážky na mě.
Tak jsme se snažili budovat společný život. Upřímně řečeno, moc se nám to nedařilo. Často mě manželovo chování rozčilovalo. Kdykoli jsme se pohádali, opakoval pořád to samé:
-Něco ti nevyhovuje – hledej si někoho jiného.
Nemohla jsem to vydržet. Měla jsem dost jeho neustálých výčitek a výhrůžek. Vzala jsem si tedy kufr a šla se sbalit. Když jsem odcházela, vrhl na mě přísný pohled:
-Kam jdeš?
Odpověděla jsem naštvaně:
-“Hledám lepší!” A šla jsem k rodičům.
Uplynuly tři dny. Petr přišel, omluvil se a chtěl, abych se k němu vrátila. Nejdřív jsem se mu chtěla vrhnout do náruče, ale zdržela jsem se. Nebylo by to lepší. Všechno se bude opakovat. Lidé s rozdílnými názory na život nemohou být spolu.
Rozhodla jsem se, že se k Petrovi nevrátím. Bez váhání jsem podala žádost o rozvod a o měsíc později jsem byla volná. Díky tomuto případu jsem si uvědomila, že život se nedá naplánovat, že jsou okamžiky, které se dějí navzdory našim plánům.
Nejdůležitější je nežít v neustálém stresu.
