Helena pocházela z malého města. Právě tam ji zasáhly Amorovy šípy. Zamilovala se do Alexe a on do ní. Tehdy se rozhodli, že ze své malé domoviny utečou. Rodičům řekli, že jedou do hlavního města, aby si vydělali peníze na svatbu. A skutečně si jeli vydělat peníze. Ale pak se rozhodli, že peníze na svatbu neutratí.
Udělali to, co je teď v módě. Tedy svatba v teniskách a džínách, dary jen v penězích a raut místo skutečné svatby. Peníze z darů použili na splacení hypotéky.
Jejich matky jim však po příjezdu do rodného města uspořádaly skromnou hostinu.
Od svatby uplynulo pět let. Manželé se rozhodli s dětmi počkat, spláceli hypotéku, na celou svatbu jim nezbylo.
Helenina matka byla bojovná, vychovávala dceru sama a při každém telefonátu jí nezapomněla připomenout, že je připravena na vnoučata. Helena však ještě připravená nebyla. Nebyla pod časovým tlakem, a tak na děti stále nespěchali.
A pak najednou Helena začala mít na manžela zášť, kterou měla i dříve, ale předtím se dokázala ovládat. Zavolala mi a říká:
– S jinými mluví po telefonu dlouho, a se mnou ahoj – sbohem a ne…..
– Až přijde z práce, budete mít spoustu času si promluvit.
– Já se chci po práci dívat na film o lásce a on jen zírá na horory.
– Kolik máte televizorů? I když v dnešní době se dá na filmy dívat na počítači se sluchátky. Ale není to rodinný život, když oba sedíte vedle sebe a hlavami míříte každý jinam.
– Myslím si přesně to samé! Myslím, že mi Alex nerozumí!
– To je docela originální tvrzení.
– Proč se směješ?
– No, nebudu. Heleno, kdy se spolu bavíte?
– Když jsme na dovolené nebo když máme hosty ….. Pak je tak pozorný…
Můj rozhovor s Helenou trval téměř hodinu. Vyprávěla mi, jak se seznámili a jak jí všechny holky záviděly. Z našeho rozhovoru jsem pochopil, že problém spočívá v tom, že Helena má neukojenou ženskou potřebu předvádět se před ostatními, To byl první problém a druhý …..
– Heleno, jak si představujete ideální manželství?
– Povinně s dětmi.
– No, je zvykem mluvit o dětech, ale po narození dětí se mnoho manželství rozpadá…..
– Manžel by se měl zajímat o to, jakou mám náladu, jak se mi daří v práci…. Měl by umět posoudit můj outfit, pochválit mé vaření…..
– Copak si toho neváží?
– Ne, říká, že to bylo dobré, ale pro mě to není dost dobré.
– A teď mi to řekni podrobněji… On přijde domů, ty ho nakrmíš a co…. Například mu dáš, kaši s kotletami, a on….
– Začne si mnout ruce a usmívat se.
– Ale to je přece taky takový kompliment! Myslím, že by ses cítila nepříjemně, kdyby talíř odstrčil a řekl, že nemá hlad…..
Helena mlčela; myslím, že tak docela nepochopila smysl její stížnosti. Ale nějak jí to manžel zazlíval. S čím přesně byla nespokojená, jsem dlouho přemýšlela. Abych si své podezření potvrdil, zeptal jsem se dívky na její vztah s matkou.
Zjistil jsem, že její matka je citově založená žena. Spíše ji trápila různými otázkami, výroky. Když se však něco nedařilo, Helenu podržela a řekla jí, že všechno bude v pořádku.
Někdy slyšíte, že si bereme ty, kteří jsou podobní našim rodičům, a ty, kteří nám dají hodně lásky. Helena otce neměla, a tak nemohla vědět, že ne všichni lidé dokážou vyjadřovat své emoce tak jasně jako její matka.
Pak jsem Heleně řekla, že byla pět let provdaná za svou matku a očekávala, že její manžel bude přesně napodobovat její chování. Helenu to zprvu překvapilo, ale poté, co se nad tím zamyslela, souhlasila.
– Jak se tedy rozvést s matkou?
– Je to jednoduché. Pokaždé, když máte nějakou zášť, představte si, že Alex s tím nemá nic společného, protože to není on, ale vaše starostlivá matka, která je tu pro vás. A on jí nemůže konkurovat!
– A to je právě ono!
– To je ono! A pak uvidíš, že zášť sama zmizí!
