Tak se stalo, že si vůbec nepamatuji svého otce. Vím o něm jen z vyprávění mé maminky, která říká, že vše bylo krásné, než jsem přišla na svět. Otec byl její oporou a pomáhal jí. Ale ve skutečnosti bydlel s námi necelý rok. Sotva mě maminka porodila, táta zmizel. Tehdy ještě neexistovaly mobilní telefony, takže maminka neměla tušení, kde ho hledat. Ani v práci nevěděli, kde se nachází. Tehdy pro ni začaly opravdu těžké dny.
Našla si práci. Neměla nikoho, kdo by mě hlídal, a proto mě brala všude s sebou. Dodnes si zvláštně živě vybavuji, jak byla místnost, kde pracovala, studená jako ledová jeskyně. Proto jsem často bývala nemocná. Později jsem začala chodit do školky a mezitím si maminka našla novou práci jako uklízečka.
V peněžence jsme nikdy neměli dost korun, ale viděla jsem, jak se maminka snaží. Dělala všechno kvůli mně. Po té tátově události se rozhodla, že bude žít pouze pro mě. Dodělala jsem základní školu, pak gymnázium i univerzitu. Získala jsem místo v práci a teď pomáhám mamince, aby už neměla tolik starostí. O svém otci jsem za celá ta léta neslyšela ani slovo. Nikdy se mě neptal, jak žiju.
Pak jednoho podivného dne zaznělo klapání na dveře jako ozvěna z jiného světa. Maminka šla otevřít a já slyšela hluboký mužský hlas, který jako by přicházel z podlahy. Vyšla jsem ven a stál tam shrbený stařec s holí, jehož stín se pokojem vlnil jako mlha. Maminka se ke mně obrátila a řekla: To je tvůj tatínek.
Plakal a prosil o odpuštění. Říkal, že byl mladý a hloupý, prý ho děsil strach ze zodpovědnosti. Celou tu dobu žil tady někde v Praze, s jinou rodinou a s dcerou o pár let mladší než jsem já. Ale časem začal pít a jeho druhá manželka ho vypudila. Teď, ve stáří, ho už nikdo nechce. Ani jeho dcera ho nevpustila zpět domů. Poslední šance vidí ve mně a mé mamince. Nevím, co mám dělat.
Jedním uchem slyším, že je to můj táta, který mi chyběl celý život. Druhým ale slyším, že nás kdysi opustil a teď se vynořil jen proto, že potřebuje pomoc. Největší soucit cítím k mamince nechci, aby se trápila. Tolik sil a zdraví obětovala, aby se naučila žít sama, a najednou je tu on. Řekla jsem mu, že potřebuji čas na rozmyšlenou. Maminka mlčela a jen šeptem řekla, že mám rozhodnout sama.