14. května
Když se ohlížím zpět, náš společný život s Adamem býval plný štěstí. Všechno se ale změnilo ve chvíli, kdy jsem zjistila, že čekám dítě. Tedy čekám dvojčata. Pro mě to nebyl až takový šok, dědičnost v rodině tomu nahrávala. Adam ale tu zprávu nesl těžce, úplně se mu změnil pohled na svět i na mě. Jak ubíhaly týdny, vzdaloval se ode mě každým dnem víc. Co bylo ještě horší, jeho nevěra už ani nebyla tajemstvím. Udělal si poměr s Markétou mou nejlepší kamarádkou, ženou, které jsem dřív svěřovala všechna svá tajemství.
Jak se blížil termín porodu, Adam byl čím dál méně přítomný. Nevolal, nenavštívil mě v nemocnici, nepodpořil mě v nejdůležitějších chvílích. Ležela jsem na operaci sama, zatímco on si užíval v našem bytě s Markétou. Cítila jsem tak hlubokou zradu, že jsem se bála, jak vůbec zvládnu, co přijde dál.
Po návratu z porodnice na mě čekalo další překvapení Markéta už v našem bytě bydlela. Neměla jsem kam jít. Zoufalství mě dohnalo až k tomu, že jsem požádala mámu o pomoc. Odpověděla mi jen stroze, že jsem si vybrala vlastní cestu a mám se teď o děti postarat sama. Ty její tvrdé věty mě bodly víc než lednový mráz v Praze.
Byla jsem úplně sama, opuštěná rodinou. Zachránila mě sousedka Jana nabídla mi svůj pokoj v paneláku na Proseku. Vzala mě i s mými holčičkami pod svá křídla, když všichni ostatní zavřeli dveře. Začala jsem brát dvě, někdy tři práce najednou. Ráno jsem běžela do hotelu, kde jsem uklízela pokoje, odpoledne jsem roznášela poštu a večer pomáhala v malé cukrárně na Žižkově. V každé volné chvíli utíkala za dětmi, hladila jejich vlásky a snažila se jim dopřát aspoň trochu radosti ze života. Tak to šlo měsíce.
Každý den byl nový boj. Sílu mi vracela právě Jana víc mámou mi byla ona než ta, která mě porodila. Nakonec jsem musela udělat složité rozhodnutí: s vlastní matkou jsem veškerý kontakt přerušila. Trvalo mi dlouho připustit si, že je to tak správně, protože netoužila po odpuštění, ani po mém objetí.
Mí synové rostli. Jakmile pochopili pravdu o svém otci, už s ním dále nekomunikovali a já cítila obrovskou úlevu, že je mohu chránit před jeho zradou. Moje povinnost byla vychovat z nich slušné a silné muže, kteří si váží sami sebe i ostatních.
Navzdory všemu, co nám život přichystal, se mi podařilo vytvořit opravdový domov. Moje děti nikdy nestrádaly lásky měly na rozdávání, i když jsem peníze točila v rukou jako koruny těsně před výplatou. Dnes vím, že ani manžel, ani matka nejsou zárukou štěstí že skutečný domov a jistotu jsem si dokázala zajistit sama, s pomocí opravdové přítelkyně.