Osudový moment: jak náhoda změnila vše pod střiky z kaluže

Dobré zprávy

Příběh, který všechno změnil: jak osud přišel v podobě kaluže

V kuchyni u šálku čaje a kousku čokoládového dortu si Květa a její babička Zdena Arnoštovna užívaly tichý večer. Sedmdesátiny – to není legrace: hlučná rodinná oslava už skončila, hosté se rozutekli a teď si tu jen ony dvě v kuchyni užívaly tu nejpříjemnější chvíli.

„Babi, pořád říkáš, že muži milují očima…“ začala nečekaně Květa, sklopila oči. „Tak mi vysvětli: co je se mnou špatně?“

„S tebou je všechno v pořádku, drahá,“ řekla pevně Zdena Arnoštovna. „Chytrá, krásná, laskavá, vychovaná. Co víc si přát?“

„Tak proč jsem pořád sama? Je mi už pětadvacet, babi… Všechny kamarádky mají rodiny, děti, a já… jako bych uvízla na mrtvém bodě.“

„Ještě jsi nepotkala toho pravého, to je všechno,“ usmála se babička. „Ale byl tu přece někdo, jak se jmenoval… David?“

„Byl,“ přikývla Květa. „Dokud se neukázalo, že je ženatý. Zmizel tak tiše, jako se objevil.“

„Správně, žes ho poslala pryč,“ zamumlala babička a sevřela ubrousek v prstech. „Ženatí muži nejsou o lásce, ale o cizí bolesti. Udělala jsi dobře. Ale tvé štěstí tě jednou určitě najde. Uvidíš.“

Následující ráno začínalo mrazivě. Květa spěchala do práce v novém světlém kabátě, vyhýbala se kalužím a zledovatělým flekům. Myšlenkami byla daleko, dokud na ni nevystříkla špinavá vlna – rovnou na ni.

Pokořila ji až po uši. Světlý kabát byl rázem šedohnědý od střík. Květa zůstala stát, cítila, jak jí slzy stoupají do očí.

„Promiňte!“ k ní přiběhl muž v drahém kabátě. „Proboha, neviděl jsem vás. Srazil jsem vás, že?“

„Vaše omluvy mě nezahřejí!“ vzlykla. „Jak teď mám jít do práce?“

„Dovolte, abych vás odvezl. A třeba i do čistírny. Kabát vyčistíme, slibuji. Jmenuji se Václav, mimochodem.“

„Květa…“

Pomohl jí přejít silnici, otevřel dveře auta a odvezl ji nejprve do kanceláře, zatímco kabát poslal rovnou do čistírny. Den utekl v očekávání, ale Květa zapomněla požádat Václava o telefon a teď si láPak večer, když stála před vchodem do práce a už si volala taxi, uslyšela za sebou jasný hlas: “Květo!” a otočila se.

Rate article
Add a comment