Všechno to začalo na jedněch mých narozeninách – jsem z venkova, neměla jsem moc peněz a ve městě bylo všechno krásné až ještě krásnější.
Koupila jsem si sandály, byla jsem k nim přilepená a představovala si, jak v nich chodím po centru města a nikdo ze mě nemůže spustit oči i…..
Nějaký muž do mě jemně šťouchl a já přistála. Oslovil mě a nabídl mi kávu, ale já se pořád dívala na okno.
Všiml si toho a zdánlivě žertem se zeptal, jestli bych s ním šla ven, kdyby mi koupil sandály. Aniž bych přemýšlela o tom, jak směšně a lehce vypadám v jeho očích, souhlasila jsem.
Co čert nechtěl, řekla jsem si, mám narozeniny a přinejmenším bych si mohla dát takový dárek – být chvíli s hezkým a milým mužem. Než jsem dopila kávu a snědla kousek dortu, už jsem mu řekla, že mi umřeli rodiče.
To se týkalo mého otce. Zato matku jsem „pohřbila“ bez stínu výčitek svědomí. Pro mě byla mrtvá tak jako tak a ani to jinak nešlo, když mě opustila jako nemluvně.
Dělal jsem, co jsem mohl, aby mě Mark, protože tak se ten cizí muž jmenoval, litoval, a podařilo se mi to.
To byl začátek. Když jsem jel do města, vždycky jsme se potkali.
Postupně mě vzal k sobě domů a dal mi po sandálech ještě spoustu věcí.
Nespala jsem s ním kvůli nim, jen jsem ho měla ráda a naivně jsem věřila, že on – bohatší, vyrovnanější a vyrovnanější než já – by mě mohl mít také rád.
Ale jako úplná venkovská holka jsem udělala hloupost a otěhotněla.
Byla jsem připravená slyšet, že se se mnou rozchází, že mě nechá na holičkách, že chce jít na potrat.
Nejvíc mě ale překvapilo, že Marek trval na tom, abych se k němu nastěhovala a dítě vychovávali společně.
Než jsem porodila, vzali jsme se.
A když už jsem si myslela, že se nade mnou osud konečně slitoval, moje matka „vstala z mrtvých“ a všechno zničila.
Někdo z vesnice jí prozradil, kde bydlím. Pochlubila jsem se dvěma sousedkám a ona vykvetla v bytě mého švagra několika sklenicemi kysaného zelí.
Marek se o mé lži dozvěděl a zuřil.
Nazval mě chamtivým provinciálem. Zeptal se, jestli se můj otec také vynoří z hrobu, do kterého jsem ho zahnal. Nakonec mi přikázal, abych i s tchyní a konzervami opustil jeho dům.
Vrátil jsem se do domu prarodičů.
Matku jsem vyhodila a zůstala jsem sama s dítětem, o kterém jsem neměla ponětí, jak se o něj postarat.
Markovi se mě zželelo a požádal mě, aby mě znovu viděl.
Naivně jsem věřila, že dokáže zapomenout na mé lži a začít znovu. Zamilovaná jsem si myslela, že mi osud dává druhou šanci. Tentokrát mě nevzal do svého útulného bytu, ale do domu v krajní čtvrti, kde bydleli jeho rodiče.
Naše láska znovu propukla a netrvalo dlouho a byla jsem znovu těhotná. Jednoho dne jsme se pohádali a on mi samozřejmě připomněl lži a varoval mě, abych nezapomněla, že jsem v domě jen host. To mě vyvedlo z rovnováhy a začala jsem ho škádlit. Potřetí jsem se zmýlila, když jsem mu uvěřila, že zkrachoval a přišel o peníze i majetek.
Teď jsme si byli rovni – já neměl nic, on neměl nic.
Žili jsme docela pohodlně, i když mnohem chudší než předtím.
Začala jsem si myslet, že je nám souzeno zestárnout spolu, ať se děje, co se děje. Třetí těhotenství jsem brala normálně a Marek řekl, že žádné z našich dětí za naše neúspěchy nemůže.
Aby nemusela žít v nouzi, rozhodla se také poohlédnout po lukrativnějším druhém zaměstnání. Odcházela brzy, vracela se pozdě, peněz nebylo mnoho, ale v každém případě mi to dávalo pocit jistoty. Mými starostmi byly děti, dům a jeho rodiče – ne staří, ale nemocní. Často jsem večer padala únavou a usínala, aniž bych na něj čekala. Překvapilo mě až to, když jsem se začala probouzet a manžel u mě nebyl.
Jednoho krásného dne mi Marek řekl, že mu v našem městě není pomoci, že pracuje patnáct hodin denně za peníze a že ho podvedli bývalí věřitelé, kterým dlužil spoustu peněz. Zkrátka, že nejlepší bude, když se na nějaký čas schová v zahraničí. A já hlupák jsem o tom tehdy ani nepochyboval. Incident mi ukázal, že má nejen letenku do Španělska, ale také manželku, která byla léta jeho milenkou.
Nemohla jsem mu v tom nijak zabránit. Zůstala jsem tu se třemi dětmi a dvěma starými lidmi v náručí…..
