Odešel, když byla těhotná v devátém měsíci, a po třech letech požádal, aby se mohl vrátit zpátky.

Dobré zprávy

Je pravda, co se říká: čím déle se páry scházejí před svatbou, tím horší bývá jejich manželství…

Jeden pár byl spolu sedm let, než se nakonec rozhodli vzít. Za tu dobu spolu nestrávili ani jeden celý den oběma vyhovovalo mít vlastní prostor a čas. Náhodné těhotenství je však přimělo do svatby.

Zpočátku bylo společné bydlení pro oba nové a vzrušující. Nejdříve přišla na řadu rekonstrukce malého bytu, kde se babička dívky přestěhovala k jejím rodičům, což mladému páru uvolnilo byt. Společně vybírali nábytek a pořizovali další věci do domácnosti… Jakmile ale bylo všechno hotové, začali být najednou trochu neklidní, když spolu zůstávali doma mezi čtyřmi stěnami.

Manžel začal ženu prosit, jestli by nešel na pivo s kamarády, a ona byla vlastně ráda, že má zase čas pro sebe. Takový způsob života se pro ně brzy stal normou, která oběma vyhovovala. Stejně jako uplynulých sedm let se doma potkávali až pozdě večer.

Jak se blížil termín porodu, manžel byl každým dnem utrápenější. Manželka si toho nevšímala, až jednoho dne jí zavolala nějaká žena a sdělila jí, že si k ní manžel stěhuje věci. Opravdu během dívčina pravidelného vyšetření u gynekoložky si manžel sbalil své věci a odstěhoval se.

Nejhorší na tom bylo, že se manžel ani neobtěžoval své těhotné ženě cokoli vysvětlit. Prostě měl strach a utekl. Nepřišel ani k rozvodovému stání. Mladá žena se snažila zařídit, aby při narození dítěte nebyl v rodném listu uveden žádný otec aby zůstala kolonka otec prázdná. Díky známým se jí to podařilo rychle vyřešit.

Narodil se jí krásný syn. Byl to silný zdravý kluk s drobnými ďolíčky ve tváři. Už jen pohledem na syna se mladá žena uklidnila a zapomněla na křivdu, kterou jí způsobila někdejší láska. Rodiče jí pomáhali v péči o vnoučka. Na vztahy s muži už myslet nechtěla bolest v duši se zdála být nepřekonatelná.

Když byly synovi tři roky, zazvonil u dveří zvonek. Mladá žena čekala, že přišla matka pohlídat vnoučka, proto ani nesledovala kukátko a otevřela dveře. Na prahu stál expartner. V ruce držel obrovskou kytici růží, které měla odjakživa nejradši, a velké závodní auto vůbec první dárek pro jejich syna za poslední tři roky.

Žena se beze slova dívala na svého bývalého muže a on řekl:

Je mi to líto… Udělám cokoliv, co budeš chtít…

Opravdu si myslíš, že ti teď odpustím? Vždyť už je to tolik let…

Syn vyběhl na chodbu.

Ne. A už se nikdy nevracej. Tolik let jsme tě nepotřebovali, zvykli jsme si žít bez tebe…

Žena už necítila bolest. Za ta léta z jejích zklamání zbyl jen soucit s bývalým manželem, který přišel o svého syna.

Rate article
Add a comment