S Monikou jsme se znaly už od dob studií. Bydleli jsme spolu na koleji, v posledním ročníku jsme se do sebe zamilovali a hned po univerzitě se vzali. Protože jsme právě dokončili školu, nemohli jsme najít práci ve své profesi, a tak jsme brali příležitostné práce, abychom vyžili.
Žili jsme skromně, dokonce chudě – měli jsme pronajatý byt a žádné auto a Monika otěhotněla. Na výchovu dítěte jsme také neměli peníze. I když mi Monika slíbila, že mě bude milovat v dobrém i zlém, chudobu nesnesla.
Vždycky mě frustrovalo, že náš život nevypadal jako život ostatních lidí. Nemohl jsem všechno změnit ze dne na den – pracoval jsem v obyčejné instalatérské dílně a můj inženýrský titul nenabízel dobře placenou práci. Pracoval jsem tedy, jak jen to bylo možné, abych mohl trávit čas s rodinou.
Pracoval jsem přesčas, abych si přivydělal. Úkolem dobrého manžela je zajistit rodině důstojný život, včetně vlastního domova. Bohužel to může být obtížné, když pocházíte z chudé rodiny. Vždy jsem tvrdě pracoval a šetřil na náš vlastní domov, ale ona nikdy nevypadala spokojeně. Když jsem pracoval – nebylo to dost dobré; když jsem nepracoval – měl jsem problémy.
Žili jsme spolu sedm let, pak toho měla dost a požádala o rozvod. Nejhorší bylo, že po rozvodu jsem už nemohl vídat svého syna. Moc se mi po něm stýskalo, ale nevěděl jsem, co s tím. Jednoho dne jsem se prostě sbalil a odjel pracovat do zahraničí.
Jeden můj příbuzný mě vzal pracovat na stavbu. Osm let jsem nebyl v zemi a za vydělané peníze jsem postavil dům, ale bohužel v něm teď, když jsem se vrátil domů na zimní prázdniny, neměl kdo bydlet. V rodném městě jsem potkal Monike a ona mi vyprávěla, co se v poslední době dělo v jejím životě. Nyní žije život, o kterém vždycky snila.
Přemýšlela jsem, proč je to pro ni tak těžké, zatímco její nynější manžel má zřejmě všechno, po čem touží – pěkný byt, nové auto, pravidelné dovolené. I kdybych se jí snažila vyprávět o svých vlastních úspěších, nic by to teď nezměnilo. Podívala se na mě s lítostí v očích a řekla, že peníze jsou v dnešní době to nejdůležitější v životě. Požádal jsem o setkání se synem; tentokrát souhlasila.
Rozhodl jsem se, že aby se život mého syna odvíjel jinak, odkážu mu v závěti svůj dům – ale zatím ne – ať nejdřív vyroste.
