O tom, že přijede Ondřej, už dávno věděla celá vesnice. Dívky se připravovaly, kulmovaly si vlasy a natáčely si copy, jak kdyby měl přijet aspoň sám kníže Václav. Ale Zuzana, sirotek, ta na ty dívčí triky nějak nebyla. Byla taková, jaká byla, bez přetvářek a lakování. Právě proto se do ní Ondřej zamiloval na první pohled.
Všichni Zuzaně záviděli, že ulovila takového frajera. Když se totiž Ondřej poprvé objevil ve vsi, byla z něj všechna děvčata paf. Vysoký, široká ramena, úsměv jak ze žurnálu. A k tomu z města, a ne ledajakého prý studoval někde v cizině. Rodiče podnikatelé, peněz jako šlupek.
A dědeček Bohumil? To byl dřív starosta všechny děti ze vsi vyvedl do světa a ted čeká na vnoučata, u srdce ho hřejí jejich úspěchy.
Takže ještě jednou: o příjezdu Ondřeje věděli všichni, dívky se čančaly, ale Zuzana nic proč by si něco hrála? Byl to vlastně špatný plán: protože právě taková, jaká byla, Ondřeje odzbrojila.
Děvčata se snažila všelijak mu zamotat hlavu, ale bylo jim to houby platné. Jakmile měl po prázdninách balit kufry, sbalil rovnou Zuzanu. Děda Bohumil, až povážlivě moudrý, dal Ondřejovi kázání: Neměla to ta holka v životě lehké, jednej s ní hezky. Ondřej sliboval.
Život ve městě to je jiná písnička, všechno samý shon a stres. Zuzana doufala, že Ondřej zůstane pozorný a laskavý, jenže ono to bylo jinak. Zatímco se chystala svatba, ještě drželi spolu sdílené drobné radosti, dávky něžnosti.
Ale sotva skončila svatební cesta, obrátil Ondřej o sto osmdesát stupňů. Jako by se začal za svou novomanželku stydět, až se div člověk nediví. Tchyně Blanka, ta se s ní bavila s ledovým nadhledem a v každém slově Zuzana slyšela, že prý na synka krásného zdaleka nemá.
Polévku vařila špatně, košili prala mizerně, podlahu drhla naprosto nečesky. Zuzana si zoufala kvůli tchyni, ale kam by jí v jedné garsonce utekla? Do práce se dostat nemohla, Ondřej nesouhlasil: Kolikpak si s tou svojí školou vyděláš? Zůstaň už radši doma.
A tak zůstala. Když otěhotněla, Ondřej byl štěstím bez sebe. Zdálo se, že všechno je v nejlepším pořádku. Tchyně jakoby obměkla a dokonce peskovala syna, aby se k manželce choval slušně. Ale pak přišla katastrofa Zuzana o dítě přišla. A bylo to ještě horší.
Na nic se nehodíš, ani chytrosti, ani zdraví jen to tvé hezké líčko, ale co z něho, vzdychala tchyně. A Ondřej? Ten se jen samolibě usmíval, jako by o jeho ženu vůbec nešlo.
Druhé těhotenství už v manželovi nevzbudilo ani vlahou vzpomínku na starou péči nebo očekávání. Jen podrážděně koukl, že jí postava nějak nesluší. Tchyně ho napomínala, že žena čekající dítě si zaslouží lásku.
Ale jaká láska, když Zuzana cítila, že muž k ní ochladl. Spali v jiných pokojích, z práce chodil čím dál později, až Zuzana už spala. Noci proplakala, ale co s tím? Rodiče žádní, a pro dítě chtěla rodinu zachovat, tak mlčela jako ryba.
Do porodnice ji nebyl kdo dovézt Ondřej se týden doma neukázal. Nakonec zavolala sanitku sama. Porodila, nikomu nevolala, nevěděla kam jít. U vchodu na ni čekalo auto s balónky. Zaradovala se, myslela, že přijel Ondřej. Ale kdepak před autem stáli Blanka a dědeček Bohumil, slavnostně oblečení s květinami.
Díky, holčičko, za můj dárek! Lepší pravnučku si nešlo přát, rozplýval se děda. A tchyně, i když se držela trochu zpátky, nemohla z vnučky spustit oči a pořád kolem ní kmitala.
Doma byl stůl prostřený. Tchyně sama Zuzaně upekla její oblíbený štrúdl.
Nevěřila bych nikdy, že mám takového darmošlapa za syna, poznamenala Blanka kysele. Začal si někde užívat, dívku s dítětem nechal ale nic si z toho nedělej, Zuzanko. My to zvládneme bez něj. Klidně ho z bytu odhlásím, ať si žije, kde chce. Nás tu nepotřebuje a navíc, kdo ví, kolik by nám ještě nastěhoval nevěst.
Jak malou pojmenujeme? nadchl se děda Bohumil. Co třeba Anička, po tvé mamince?
Zuzana se rozplakala po dlouhé době naplno. Tchyně ji pohladila po hlavě: Neboj, ještě budeš šťastná. Mateřství ti sluší. Ten tvůj, ten to akorát nepoznal.
Já se vrátím na vesnici. Tam nám bude nejlíp.
No jasně, schválil děda. Budeme z Aničky vychovávat pořádnou Češku!
***
Po dvou letech se u Zuzany objevil s kyticí Honza, úplně obyčejný vesnický kluk. Dřív by se o něj Zuzana ani neotřela, ale teď měla jiné požadavky: hlavně ať má srdce na správném místě a ochrání ji i malou před světem.
Vezmi si ho, kde najdeš lepšího? Je to dobrý chlap, znáš ho od mala. Co když se Ondřej vrátí? hučel děda.
Zuzana ho přerušila: On už se nevrátí. A hlavně: už ho nemiluju.
Tak výborně, usmál se děda. Jdeme chystat svatbu!
***
Na svatbu dorazila i Blanka.
Jak se k Zuzaně chováš? spustila na Honzu s nadzvednutým obočím. Z práce šla dneska pěšky, doma je nepořádek, Anička má pomačkané punčocháče!
A vy jste kdo? podivil se Honza.
Tchyně, pronesla Blanka významně.
Bývalá, upřesnil Honza.
Už nehádejte, smála se Zuzana. Tchyně bývalou prostě být nemůže.
To víte, že jo, omlouvala se Blanka. Mám strach, že mi Aničku neukážete.
Přijeďte, kdy chcete, řekl Honza. Ale rodinu si povedeme po svém, bez cizích rad.
Zuzana se na Honzu podívala s hrdostí. Tento mě opravdu ochrání, pomyslela si a usmála se.