Novoroční zázrak: Petře, vysvětli mi, jak jsi mohl zapomenout?! Kolikrát jsem ti to ráno připomínala…

Dobré zprávy

Zázrak na Silvestra

Pepo, můžeš mi, prosím tě, vysvětlit, jak jsi na to mohl zapomenout?! Vždyť jsem ti o tom dneska ráno několikrát připomínala a ještě jsem ti psala SMS! vyčítavě se na mě dívala Lenka.
Stál jsem ve dveřích kuchyně s provinilým výrazem a jen jsem bezradně krčil rameny.
Ani nevím, Leni… prostě mi to vypadlo z hlavy, snažil jsem se omluvit.
A telefon?
No, telefon jsem z kapsy nevytáhl, takže jsem tu tvoji zprávu ani neviděl
Lenka začínala vařit.
Novou autobaterii jsi nezapomněl koupit, ale že máš dceři koupit dárek pod stromeček, to se ti vykouřilo z hlavy?
Prostě to vypadlo V autodílech zavírali v osm, tak jsem to honil, a na zbytek zapomněl. Promiň.
Někdy si říkám, Pepo, že ten tvůj starý vrak, co se rozbíjí každý měsíc, je ti milejší než Natálka, posadila se na stoličku, povzdechla a podívala na hodiny.
Ukazovaly pět minut do jedenácté.
Bylo pozdě, venku tma, nic napravit už nešlo a to zhoršovalo náladu ještě víc.
Leni, proč říkáš takové hlouposti? Natálku mám přece moc rád a ty to víš. Jen jsem prostě zapomněl Komu se to nestalo?
Mně se to nestává, Pepo! chtěla křičet, ale mluvila tlumeně, aby Natálka neslyšela hádku.
Chtěl jsem ji obejmout, abych zmírnil napětí, ale odtáhla se a otočila zády…
a začala do mísy dávat vánoční bramborový salát.
Půl dne jsem věnovala tomuhle salátu, abych udělala Pepovi radost, a on… A on zapomněl koupit dárek pro Natálku!
Tušila jsem, že si to měla udělat sama, brumlala si tiše. Ale spolehla jsem se na tebe. Doufala jsem, že jsi spolehlivý člověk.
Leni, vím, že je to moje chyba. Ale upřímně nic hrozného se nestalo, odpověděl jsem. Dárek prostě nebude pod stromečkem. Řekneme Natálce, že…
Co jí řekneme? Že tvůj mozek už ve třiceti pět vysadil? Nebo že ti záleží víc na baterce do auta?
Řekneme jí, že Ježíšek měl letos spoustu práce a že to nestihl. A zítra jí koupím dárek a slavnostně předám, jakože od Ježíška.
Kde bys ho koupil? Všechno bude zítra zavřené, leda potraviny. Ach, Pepo…
Lenčino rozladění jsem chápal.
Když se narodila Natálka, zavedli jsme doma tradici: v noci z 31. prosince na 1. ledna, hned po odbíjení půlnoci, si celá rodina sedla ke stromečku a nacházela tam dárky.
Tu tradici milovala hlavně Natálka, která stejně jako spousta dětí v jejím věku věřila na Ježíška a silvestrovské zázraky. Radovala se a pokaždé věřila, že najde přesně to, po čem toužila.
To štěstí, když rozvazovala stužku na tajemné krabičce
I dnes Natálka několikrát nahlédla pod stromeček (třeba se tam dárek objeví už před půlnocí) a vyprávěla mamince, jak se těší, co letos od Ježíška dostane.
Co myslíš, že mi Ježíšek dá? přemýšlela nahlas. Nejradši bych měla kolo, jako má Kubík od vedle. Ale i kdyby to byly brusle, nevadilo by mi to.
Lenka se na ni usmívala. Poprosila mě koupit brusle, protože ty si Natálka přála.
Dárky pro Natálku vybírala vždycky ona, ale dnes mě nečekaně odvolali do práce a Lenka si říkala, že to můžu zvládnout i já, když jedu kolem obchodu.
Přijel jsem domů po osmé večerní, a když při přípravě stolu Lenka začala nenápadně vyzvídat na dárek, teprve mi došlo, že jsem ho vůbec nekoupil
Pepo, pojďme si nezkazit tenhle večer, prosil jsem, znovu se snažil Lenu obejmout a uklidnit ji. Fakt jsem na to nezapomněl schválně. Prostě to tak vyšlo. Chceš, abych to Natálce vysvětlil já? Třeba to pochopí.
Lenka neodpověděla.
Pokračovala v prostírání a po tváři ji stékaly slzy. Jak mohl zapomenout na dárek pro dceru?
Až do poslední chvíle věřila, že jsem dárek někde přece jen ukryl, abych ho položil pod stromeček v pravý okamžik. Teď už bylo pozdě všude zavřeno, a co teď?
Chceš, abych pomohl? zeptal jsem se nejistě, když jsem viděl, jak rozmísťuje talíře na stůl.
Už jsi pomohl děkuji.
V tu chvíli vtrhla do kuchyně rozjásaná Natálka, která právě shlédla všechny silvestrovské pohádky:
Mami, tati! Do půlnoci zbývají dvě hodiny! Brzy mi Ježíšek přinese dárek!
Lenka se na mě podívala dost přísně.
Ale hned se otočila, aby dcera nic nepoznala nechtěla jí kazit sváteční náladu.
Navíc Lenka už vymyslela řešení. Položí pod stromeček obálku s penězi a napíše na ni: Na brusle.
Samozřejmě, není to ono Natálka čeká kouzlo. Ale pořád lepší, než nic. Snad to přejde bez slz.
*****

V jedenáct večer jsme už byli pospolu u stolu, když někdo zaklepal.
Pepo, zval jsi někoho? podivila se Lenka. Já nic nepořádala.
Ne, taky ne. Možná sousedi. Mrknu, vy zatím nalejte džus, navrhl jsem a šel ke dveřím.
Otevřu a na prahu stojí vousatý chlap v červené roztrhané bundě. Na Ježíška zrovna nevypadal, spíš na tuláka. Podle vzhledu i vůně, co se linula kolem něj.
Co si přejete? Někoho hledáte nebo chcete peníze? Říkám rovnou, korunu nedám, akorát to utratíte za chlast.
Ne, peníze nechci, nejsem na tom tak zle, řekl vesele, až to znělo neuvěřitelně.
No jo, jasně, málem jsem se rozesmál. Sotva přežívá a tvrdí, že nestrádá.
S bezdomovci mám soucit, ne pohrdání, ale jeho poznámka mi přišla zvláštní a směšná.
A co chcete tedy? vyšel jsem ven na chodbu a přivřel dveře, aby pach nepronikl do bytu.
Našel jsem tady v baráku kotě. Podívejte, jak je pěkné, vytáhl pod bundy bílý chundelatý uzlíček. Neztratilo se vám? Že by vám uteklo?
Ušklíbl jsem se.
To je jasné, zjistil, že peníze nevytluče, tak zkouší zpeněžit kotě, co je stejně bezprizorní jako on sám.
Promiňte, to kotě znám poprvé. A vůbec domácí zvíře jsme nikdy neměli.
Nechcete ho vzít? Fakt je krásné. Máte-li malou holku, bude nadšená.
To jsem si myslel
Ne, děkuji, nechceme.
Jasný, zamračil se muž. Tak ho hodím do popelnice.
Chystal se s kotětem odejít, když jsem ho zadržel za rameno.
Počkejte! Jak do popelnice? Proč byste tohle malé kotě vyhazoval? Nechte ho tady v baráku.
Stejně ho někdo vyžene ven. U popelnic jsou aspoň kartonové krabice, kde má šanci se schovat a najít něco k snědku.
Nikdy jsem nebyl na zvířata, ale teď mi toho uzlíčku přišlo líto.
Jak bych se cítil, kdyby měl být celou noc sám, bez tepla a jídla…
Kdybych měl víc času přemýšlet, možná bych to rozvážil.
Ale nebyl čas u stolu čekají Lenka i Natálka, bezdomovec už odchází…
Tak dejte ho sem! popadl jsem kotě. Na popelnici ho určitě neodnesete.
Jak chcete, usmál se dobrotivě tulák a odešel.
*****

Když jsem vstoupil do bytu, z kuchyně zvědavě vykukovaly Lenka s Natálkou.
Co ti tak trvalo? Děje se něco?
Všechno dobré, usmál jsem se, rychle schoval kotě za záda a doufal, že nezačne mňoukat.
Jestli Lenka zjistí, co jsem přinesl, vyrazí mě ven možná i s kotětem.
Stejně to brzo zjistí, ale potřebuji čas, abych ji na to připravil.
A hlavně nějak vysvětlit, proč jsem půlhodinu před půlnocí dotáhl domů uliční kotě.
Kdo to byl? koukla na mě s podezřením. Snad nevaří zase nějakou historku?
No… soused Honza z pátého patra. Radil se, jakou autobaterii koupit.
Tak už je mi to jasné. Ty jsi náš specialista přes auta. Dobře, běž si umýt ruce a šup ke stolu, za chvíli je půlnoc.
Jasně, za chvíli jsem tam!
Když odešly do kuchyně, pobíhal jsem zoufale po bytě, kam s kotětem.
Na balkon ne tam je zima. Na záchod taky ne může někdo přijít kdykoliv. Dětský pokoj a ložnice také ne. Zbyl obývák
Pepo, jdeš už? volala netrpělivě Lenka.
Už jdu, Leni!
Otevřel jsem skříň, posadil kotě na spodní polici a nechal dvířka pootevřená. Pak jsem rychle spěchal ke stolu.
*****

Šťastný nový rok! znělo z venku.
Popřál jsem také ženě a dceři, jako každoročně zdraví a štěstí.
Zatímco jsem mluvil, Natálka si postavila skleničku s džusem na stůl a utíkala do obýváku.
Lenka si vzpomněla, že zapomněla dát obálku pod stromeček, a zpražila mě pohledem.
Takhle to máš na svědomí!
Teď si můžeš dceru utěšovat sám!
Jenomže Natálka se vůbec nerozplakala.
Naopak, za pár minut nás překřičela až ke dveřím.
Mami, tati, pojďte rychle! Podívejte, co mi Ježíšek položil pod stromeček!
Přiběhli jsme do obývacího pokoje a zůstali stát v němém úžasu.
Pod stromečkem seděla Natálka s bílým chlupatým kotětem v náruči.
Tak dlouho jsem si přála kotě a Ježíšek mi jedno přinesl! brečela štěstím. Pojmenuji ho Snížek.
Mačkala chlupáče v náručí a Lenka mě vzala stranou.
Co to je? Kde se to tady vzalo?
Hlavně se nezlob, Leni. Vysvětlím ti to, začal jsem se omlouvat.
Zlobit? Víš co? Podívej, jaká je šťastná. Ale mohl jsi mi dát vědět, že chystáš překvapení. To jsem tě dneska zbytečně seřvala, objala mě Lenka a dala mi pusu na tvář.
Byl jsem v šoku, že jsem to tak snadno ustál.
Jak se říká: Silvestr je čas zázraků. Dcera šťastná, žena spokojená…
Všechno díky bílému kotěti a…
Vzpomněl jsem si na bezdomovce.
Hele, Leni… Můžeme si promluvit?
Něco jsem jí zašeptal do ucha a ona jen překvapeně kývla.
*****

Tak co, Franto, plácnul vousatý muž druhého po zádech. Všechny koťata jsme dneska dali do dobrých rukou. Můžeme se v klidu vrátit do sklepa, než ho zamknou.
Jo, Jardo, dneska se nám to fakt povedlo. S tím popelnicí jsi to vymyslel dobře, usmíval se ten druhý.
No, trochu jsem měl strach, že mě někdo ze schodů shodí za tu řeč.
Riziko tam bylo, ale tak aspoň zjistíš, kdo má dobré srdce, když kotě nevezme jen tak někam ale domů.
To máš pravdu…
Seděli na lavičce před domem, kde dali čtyři náhodně nalezená koťata novým majitelům.
Venku bylo plno lidí a tentokrát je nikdo nevyháněl jako obvykle.
Někteří přáli do nového roku a muži děkovali a přáli štěstí za oplátku.
Když se najednou rozletěly dveře domu a na ulici vyběhl Pepa.
Rozhlédl se, uviděl dva muže na lavičce, zamával a běžel k nim.
Co se děje? Že by si to rozmyslel a vrátil kotě? podivil se Jarda, když poznal ve mně muže, kterému dal poslední kotě.
To je fakt on? To jsem nečekal
Šťastný nový rok, chlapi! zakřičel jsem, přiběhl a předal jim velkou tašku. S ženou jsme vám nachystali novoroční hostinu na oplátku.
To jsme opravdu nečekali, usmáli se Franta i Jarda.
A ode mě osobně láhev sektu aby to nebylo nasucho, jak se říká, podal jsem Jardovi láhev.
Tak vidíš, Jardo, letos oslavíme Silvestra jako lidi. Zázraky se dějí! radostně mnul ruce Franta.
Chtěl jsem se už vrátit domů, ale zarazil jsem se.
A kde budete slavit, jestli můžu vědět?
Támhle ve sklepě, hned za rohem. Je tam teplo, sucho a dá se tam přečkat noc.
A tak víte co? Pojďte radši se mnou.
Za pět minut jsme byli v garáži. Otevřel jsem vrata a pozval je dovnitř.
Uvelebte se, rozkládací gauč a topení tu je. Dokonce i stůl a nádobí. Myslím, že tady vám bude líp než dole ve sklepě. Auto vymístím, ať je víc místa.
Ale vejdeme se i tak, namítali Jarda s Frantou.
Ne, auto nechám venku. Nic se mu nestane. Akorát se tu moc nenapijte, dobře?
My to ani moc nepijem. Jen symbolicky na zdraví, ujišťoval mě Jarda.
Dobře tedy, věřím vám. Zítra se tu stavím, třeba probereme, jestli bych vám mohl ještě nějak pomoct.
To nás překvapuje, zamumlal Franta.
To teda… přikývl Jarda.
Taková byla ta noc. Opravdový silvestrovský zázrak pro dceru, rodinu, bílé kotě i pro ty dva venku.

Rate article
Add a comment