Kristýno, máš chvilku? nakoukla maminka do dceřina pokoje.
Jen minutku, mami. Ještě odešlu e-mail a hned ti přijdu pomoct, odpověděla Kristýna, aniž by odtrhla oči od monitoru.
Došly mi doma zásoby majonézy na salát. Asi jsem špatně spočítala. A navíc jsem úplně zapomněla koupit kopr. Skočila bys do samoobsluhy, než zavřou?
Jasně.
Promiň, že tě do toho tahám. Už máš hotový účes na oslavu… V těch přípravách na Silvestra mi jde hlava kolem, povzdechla si maminka.
Hotovo. Kristýna zaklapla notebook a otočila se k matce. Co jsi to říkala?
Obula si kozačky a oblékla kabát, ale čepici nechala doma, aby si nezničila čerstvě vyfoukané vlasy. Obchod byl hned vedle jejich domu, neměla strach, že by nastydla. Venku bylo trochu pod nulou a mezi lampami se jemně sypal sníh celé město dýchalo kouzlem blížícího se Nového roku.
V obchodě bylo ticho a poloprázdno, jen pár zapomnětlivců rychle shánělo poslední ingredience. U kopru zbyl už jen svazek smíchaný s petrželí a pažitkou, navíc už povadlý. Kristýna sáhla po mobilu, ale zjistila, že ho nechala doma. Po krátkém zamyšlení nakonec vzala zeleninovou směs, z téměř prázdné police balíček majonézy, zaplatila u pokladny a vyšla ven.
Než došla pár kroků od obchodu, zatočila za roh auto a prudce ji oslepilo dálkovými světly. Kristýna lekla, ustoupila stranou a v tom okamžiku jí pata sklouzla po namrzlém chodníku skrytém pod popraškem sněhu. Noha se jí podlomila a ona se zřítila na zem. Taška jí odletěla stranou.
Pokoušela se postavit, ale kotník jako by jí schvátil oheň z očí jí vyhrkly slzy bolestí. Kolem nebyla ani noha, mobil samozřejmě doma. Co teď? Ani nezpozorovala tiché zabouchnutí dveří od auta za zády.
Jste v pořádku? sklonil se nad ní mladý muž. Můžu vám pomoct vstát? napřáhl jí ruku.
Asi mám kvůli vám zlomenou nohu! Jezdíte tady po ledovce jak šílení! zasyčela Kristýna, odmítla jeho ruku a otřela si slzy.
Sama si za to můžete. Kdo chodí večer po městě na podpatcích?
Běžte do háje, vypravila ze sebe Kristýna mezi vzlyky.
Chcete tu sedět do rána? No nic, já vás tady nenechám. Kde bydlíte?
Tam, mávla směrem k sousednímu věžáku.
Muž najednou beze slova odešel. Kristýna zaslechla startování a za pár okamžiků jeho auto nacouvalo k obrubníku.
Teď vás opatrně zvednu. Nedávejte nohu na zem, jo? Jedna, dvě, tři, a než se stačila nadechnout k protestu, jemně ji popadl a postavil na zdravou nohu. Tu zraněnou přizvedla, aby na ni nedošlápla.
Stojíte? zeptal se a jednou rukou otevřel dveře auta. Teď mě chytněte a usedněte dovnitř.
Moje taška! vyhrkla Kristýna, když se posadila na sedadlo spolujezdce.
Muž jí podal tašku a položil ji vzadu.
U jejich domu Kristýně opět pomohl vystoupit a bez okolků ji zvedl do náručí. Nohou zavřel dveře vozu.
Před vchodem se zastavil.
Máte klíče v tašce? A je někdo doma?
Maminka.
Pak jí zavolejte a nechte si otevřít.
Protože v jejich domě nebyl výtah, musel ji muž vynést až do třetího patra. Kristýna se chytla kolem jeho krku. Po slabém osvětlení schodiště sledovala, jak se mu leskne čelo potem. Aspoň si příště dáte pozor, pomyslela si.
Položte mě, už dojdu sama, řekla Kristýna přede dveřmi.
Muž jen těžce oddychoval. Dveře se náhle otevřely a v zárubni stála vyděšená maminka.
Kristýno? Co se stalo?
Muž vešel přímo ke dveřím. Maminka ustoupila. Položil Kristýnu na zem a zhluboka se nadechl.
Přineste stoličku, řekl suše.
Maminka beze slova donesla stoličku a Kristýna si s úlevou sedla. Muž poklekl před ni.
Co se děje? vyhrkla maminka.
Muž ji úplně ignoroval. Jednou rukou přidržel zraněnou nohu, druhou začal sundávat zip na kozačce. Kristýna vykřikla bolestí.
Co děláte?! Bolí to!
Nedělejte to, už tak ji to bolí! vykřikla maminka s dcerou téměř současně a sledovala, jak kotník rychle otéká a barví se do fialova.
Zavolám záchranku, rozhodla maminka.
Je to jen vyvrtnutý kotník, jsem lékař. Přineste led, hned, poručil.
Maminka bez odporu přinesla z mrazáku balík mražených kuřecích prsou.
Přiložte to na kotník, řekl muž, vstal a vzal za kliku.
Vy odcházíte? vyděšeně se zeptala Kristýna.
Potřebuju z auta elastický obvaz. A přinesu vám i tašku. Otevřel dveře a zmizel.
Ty jsi mu nechala tašku v autě? Kristýno, kdo to je? šeptla maminka a přiložila led na nohu.
Zasyčela bolestí, až zalapala po dechu.
Přijel zpoza rohu, já se lekla, zakopla a upadla. Odnesl mě domů a víc nevím.
Není to podvodník? Co když uteče s tvojí taškou? Měla bys zavolat policii, než zmizí! nadhodila mamka potichu.
Jakou policii, mami? Kdyby mě chtěl okrást, nechal by mě tam na chodníku.
No já nevím
V tom zabzučel domovní zvonek.
To bude on. Otevři mu, požádala Kristýna.
Muž vešel, položil tašku na botník.
Zkontrolujte si, jestli tam máte všechno, sundal bundu, poklekl na ni.
Teď to bude chvíli bolet, musím napravit kotník. Chyťte se stoličky.
Jednou rukou jí uchopil chodidlo, mírně jej ohnul. Kristýna bolestně zasténala.
Máte něco na sporáku, řekl muž kuchyni.
Maminka vběhla do kuchyně.
V tu chvíli bolest projela Kristýninou nohou jako blesk. Začalo se jí stmívat před očima.
Vydržte, už to bude dobré, ujistil ji tiše.
Maminka doběhla do předsíně.
Maso se nespálilo, začala, ale muž ji přerušil.
Hotovo. Je to jen výron. Několik dní bude bolet, ale choďte na ni co nejméně.
Pomalu položil Kristýninu nohu na zem, natáhl si bundu.
Děkuji vám. Omlouvám se, že jsem si o vás myslela bůhvíco, řekla matka. Zůstanete na silvestrovskou večeři? Do půlnoci už to nestihnete domů. Mám už všechno hotové, dodala dychtivě.
Muž na okamžik zaváhal.
Pokud vám nebudu překážet, rád zůstanu.
Ale vůbec ne! Pomůžete mi otevřít sekt.
Mami! okřikla ji Kristýna.
Co je? Zachránil tě přece. Já dojdu pro maso z trouby a vy zatím pomůžete Kristýně do pokoje.
Kristýna se opřela o jeho rámě a poskakovala na jedné noze ke gauči. Zkusila se opatrně postavit na špičku bolelo to, ale dalo se vydržet. Navíc ji hřálo vědomí, že muž má ruku kolem jejího pasu.
Děkuju, vydechla, když dosedla.
Není zač. Stejně za to můžu víc já, pousmál se.
Ale nemůžete za to. Sama jsem uhýbala, řekla Kristýna. Můžu se zeptat, jak se jmenujete?
Petr. A můžeme si tykat?
Klidně. Opravdu jste lékař?
Chirurg. Vlastně jsem chtěl jen rychle skočit do obchodu a něco koupit, pomalu usedl vedle ní.
Čeká vás doma určitě manželka, má o vás strach.
Už půl roku jsme od sebe. Měla už dost toho, že pořád pracuju i přes víkendy a svátky. Odstěhovala se s dcerkou k rodičům.
Vypadám hrozně, že? zrudla Kristýna.
Právě naopak.
A tak spolu všichni tři oslavili Nový rok. Jak na Nový rok, tak po celý rok.
Když Petr odešel, matka a dcera si šly lehnout. Kristýna nemohla dlouho usnout. V myšlenkách se stále vracela k tomu, jak ji nesl v náručí, jeho dotek jí vyvolával v těle motýly. Na to se zapomenout nedá…
Ráno už zkusila našlapovat na nohu. Kotník natekl víc, obvaz tlačil, ale chodit už mohla.
Měla velkou radost, když Petr brzy opět přišel. Sundal obvaz, zkontroloval nohu a zase ji obvázal.
Všechno v pořádku. Zkusíš na ni stoupnout?
Už jsme si včera tykali. Jo, jde to, odpověděla Kristýna.
Chcete čaj? nabídla maminka.
Příště, musím do služby.
A přijdeš zas? vyhrkla rychle Kristýna.
Jen se usmál.
Za dva měsíce už Kristýna balila kufr k Petrově stěhování.
On ani není rozvedený! A co když se jeho žena vrátí? obávala se maminka.
Nevrátí. Už někoho má. Petr mi to řekl.
Stejně si myslím, že spěcháš.
Byl to šťastný rok. Kristýna žárlila, když Petr jezdil za dcerkou, protože musel občas mluvit i s bývalou ženou. Viděla její fotografii byla opravdu hezká.
S Petrem žila, až se vžila i do jeho bývalé manželky: Petr měl služby často i přes svátky, večeři jedli spolu málokdy, pracovní rutinu občas narušila mladá sestra. Ale když byl s ní, byla Kristýna nejšťastnější.
Uplynul rok. Přes to všechno prožila šťastné dny, jen to, že Petr se nerozvedl, ji užíralo. Maminka jí radila, aby si s Petrem řekli všechno na rovinu, ale Kristýna váhala.
Na Silvestra připravovala salát a maso, v pokoji zářil stromeček, na posteli čekaly nové šaty. Když kontrolovala pečeni, zazvonil telefon a Petr v předsíni potichu s někým rozmlouval.
Dobře, hned přijedu, otočil se na Kristýnu.
Zase tě volají do špitálu? hlas jí ztěžkl.
Ne, volala manželka. Dcera prý pláče, usnout bez mě nechce. Rychle tam zajedu a vrátím se, dávám ti slovo.
Petře, do půlnoci už je málo času, řekla nalomeným hlasem.
Stihnu to. Jen ji uspím a dám jí dárek a jsem zpátky, slibuju, políbil ji na tvář a odešel.
Kristýna si snažila nemyslet na žárlivost, ale šlo to těžko. Byla už nachystaná, na sobě nové šaty, stůl prostřený. Ručičky hodin se pomalu blížily půlnoci, Petr však nepřicházel. Nebránila mu volat, kdyby byl za volantem, raději mu jen napsala zprávu neodpověděl.
Dlouhé čekání už bylo neúnosné. Zklamaně sfoukla svíčky, sebrala ze stolu jídlo. V tu chvíli lépe než kdy dřív pochopila bývalou ženu Petra. Co když se k němu vrátí? Vždyť ona, Kristýna, ho miluje.
Nedalo se vydržet čekat. Vzpomněla si na paní Novotnou z přízemí. Ta žila zcela sama. Petr říkal, že nikdy nebyla vdaná, děti nemá. Teď i Kristýna byla sama a čekat na Nový rok o samotě je přece smutné. Naplnila dva menší boxy jeden salátem, druhý kouskem vlastnoručně pečeného dortu a sešla na její patro.
Paní Novotná otevřela až po chvíli. Kristýna se rozpačitě představila a vysvětlila, proč přišla. Paní ji pustila dál.
Malá, drobounká paní měla v bytě čisto a uklizeno, ale stromeček ani slavnostní stůl nikde. Jen potichu běžel malý televizor.
Přinesla jsem vám salát a dort, snad to neurazí, postavila boxy na stůl.
Děkuju, posaď se, já postavím čajnik, kulhala paní do kuchyně.
Ty bydlíš s Petrem Dvořákem? ptala se u čaje.
Ano.
Paní přikývla, spokojeně.
Jeho manželka ani nezdravila, nikdy s nikým nemluvila. Ty jsi jiná. Jemu zase volali z nemocnice?
Jel za dcerou.
Vrať se, on je správný chlap. Vrátí se.
A vy jste sama?
Celý život. Lásku jsem ale zažila jenže má kamarádka mi ho přebrala.
Jak to?
Po škole jsem šla do zdrávky do města, ale můj Mirek zůstal doma. Na Silvestra jsem mu chtěla udělat překvapení, jela jsem za ním autobusem. Rozbila se nám cestou pneumatika, do toho chumelilo a byla už tma. Řidič šel shánět pomoc po sousedních vesnicích. Mobil ještě v té době nebyl. Tak jsem šla pěšky, láska mě hnala, Nový rok už se blížil.
Chumelilo, foukal ledový vítr, začala pravá vánice, ale vrátit se k autobusu nedávalo smysl. Nakonec jsem přišla na jeho práh s omrzlým obličejem a prsty. Čtyři dny jsem ležela s horečkou a pak přišla kamarádka, že čeká dítě právě s Mirkem.
Chtěl se mnou mluvit, ale já mu neodpustila. Odjela jsem do města. Teprve po letech jsem zjistila, že tehdy lhala, těhotná nikdy nebyla. Můj Mirek pak začal pít a jedné zimy umrzl přímo u svého domu. Byl to dobrý chlap stará paní se rozplakala.
Už jsem se nevdala. Měla jsem ho ráda jen jeho. Kdybych tenkrát promluvila, odpustila, třeba mohlo být všechno jinak utřela si oči.
Pozorovala jsem tě s Petrem. S tebou je šťastný daleko víc než býval s ní. Pokud ho miluješ, odpustíš mu a neboj se. Nejlepší by bylo odjet. Ona ti pokoj nedá. Neopakuj moje chyby. Řiď se srdcem.
Kristýna se vrátila domů, uklidila jídlo do lednice. Petr se vrátil až ráno.
Promiň. Nevím, co se stalo, snad mi něco dala do čaje teprve teď jsem se vzbudil a mám strašnou bolest hlavy.
Proč se teda ještě nerozvedeš? Pořád ji máš rád?
To vůbec ne. Kdybys ji znala, neptala by ses. Mám rád dcerku. Kristýno, chápu, že jsi včera čekala, ale věř mi, nic mezi námi nebylo. Věříš mi?
Kristýna mu položila ruce na ramena a podívala se mu do očí.
Odjeďme. Kamkoliv. Nemocnic je všude dost. Jsi skvělý lékař
Teď nemám sílu to řešit. Jsem úplně hotový. Promluvme si později, ano? Miluju tě.
Usnul. Kristýna ležela vedle něj a v hlavě jí zněla slova paní Novotné.
Jeho dcera je ještě malá. Děti zapomínají rychle. Manželku už půl roku neviděl, vše si zařídila tak, aby nás rozdělila. Ale já se nevzdám. Budu bojovat. Až se Petr probudí, promluvím si s ním.
Zhasla světýlka na stromečku a lehla si těsně vedle něj.
Miluju tě. Ty dva slova všechno nevystihnou. Ale je to tak.
Existuje totiž jen jediná nepřekonatelná věc když už tě ten druhý nemiluje.
A tak Kristýna pochopila, že láska znamená především schopnost odpouštět a neváhat jednat podle srdce, dokud je čas. Nedělat stejné chyby, které promarnily celý život jiným. Protože milovat znamená jít za tím, na kom nám skutečně záleží, a nebát se za něj bojovat.