Mami, seznam se, tohle je Zdenka, moje snoubenka, zahlásil Ondřej už ode dveří, jak něžně objímal nesmělou dívku kolem pasu. Dnes jsme spolu podali žádost o sňatek na matrice.
Gratuluju, pronesla udiveně paní Milena, když si utírala ruce do utěrky. Právě dovařila večeři. Nezůstávejte stát, pojďte dál, ať nestudíte na chodbě.
Milena cítila zvláštní neklid. Ondřej byl její pýcha, smysl života Vždycky slušný, poslušný kluk a najednou tohle! Prostě ji postavil před hotovou věc, že se bude ženit.
Bylo jí hrozně líto, že se to dozvídá jako poslední. Co je, snad nějaké zvíře, že by nepochopila synovu touhu po rodinném životě? Právě naopak byla by se s ním upřímně radovala a pomohla jim se svatbou
Promiň, mami, že jsem ti to neřekl dřív, omlouval se Ondřej, když ji opatrně objal. Stalo se to hrozně rychle Zamiloval jsem se, jak malý kluk! Na první pohled a navždy.
Jsi pořád ještě kluk, dvacet pět let, to přece není žádný věk, usmála se Milena, přičemž schovávala lítost co nejhlouběji. Tak pojďme řešit budoucnost. Kde budete bydlet?
Když nebudeš proti, tak zatím u tebe, oddychl si Ondřej, když pochopil, že se matka nezlobí. Později si něco pořídíme sami.
Proč bych měla být proti? divila se Milena synově otázce. Je tu přece dost místa pro všechny, máme velký byt.
Nápaditá Zdenka se spokojeně usmála, ale tvář rychle zmírnila do neutrálního výrazu. Teď je hlavním cílem získat přízeň nastávající tchyně, po svatbě bude čas ukázat, jaká doopravdy je.
******************************************
Svatbu měli pohádkovou. Milena se rozdala, sáhla do celoživotních úspor, šetřených jako poklad. Dokonce novomanželům i zaplatila zájezd k moři ať si naposledy odpočinou poctivě, než bude mimino. Zdenka totiž oznámila, že je těhotná.
Milena synovu volbu ne že by neschvalovala, ale dívka jí byla podezřelá. Se vším souhlasila, na všechno se mile usmívala
Teta Marta, sestra Mileny, se jejími obavami spíš bavila.
Můžeš být ráda, že máš s nevěstou takové štěstí! Ale počkej, až se u vás zabydlí naplno. Jakmile se bude cítit doma, ukáže, co v ní je. Potom Marta zvážněla. Ale dál ji měj na očích, jestli s tebou něco nehraje. Třeba jen simuluje hodnou, dokud není s Ondřejem sezdaná.
Martina slova byla jak kletba. Zdenka, jakmile měla v občance vytoužené razítko, se změnila k nepoznání. Využila toho, že Ondřej trávil hodiny v práci, a začala systematicky Milenu deptat.
Měla tolik drzosti, aby Mileně rovnou řekla, že v jejich rodinném hnízdě není místo pro cizí lidi. Milena málem spadla ze židle, když to slyšela. Ona tady ta cizí! Ten večer šla za synem s prosbou, ať svou paní zkrotí.
Mami, to sis asi špatně vyložila, mávl rukou Ondřej, nevěříc, že by jeho žena něco takového řekla. Je dobrá, hodná, nejlepší na světě!
Zdenka slyšela tyto Ondřejovy slova a vítězně se usmála. Všechno šlo podle jejího plánu.
Za pár dní přivítala Ondřeje doma v slzách. Prý se bojí zůstávat sama s Milenou, která ji prý chtěla zabít.
Vždyť víš, vzlykala na manžela, že mám strašnou alergii na med. Dnes v noci jsem nemohla spát, chtěla jsem pomoci mamince s přípravou snídaně, ale když jsem přišla do kuchyně, ona zrovna míchala do palačinkového těsta med! Já mám strach!
Ondřej to nevydržel, vtrhl za matkou vyčítat jí. Křičel, že už není malý kluk, že si svou cestu vybírá sám, a že jí nedovolí ubližovat svým nejbližším.
Milena vůbec nechápala, z čeho syn vyšiluje. Každý další dotaz budil jen silnější vlnu zloby. Žena měla náhle ostrou bolest v hrudi, roztřesenými prsty vytahovala prášky, ale Ondřej ji ignoroval a křičel dál.
Milena nevydržela, vzala kabát a vyběhla k sestře. Nerozuměla, co provedla špatně, proč se její kluk chová takhle Bylo to hořké a bolestivé jako promodralý ráno na schodech.
Stála pár metrů od vchodu Marty, cítila, jak je jí čím dál hůř, a pak ztratila vědomí.
******************************************
Od pohřbu Mileny uběhly dva týdny. Ondřej bloudil bytem jako stín, všechno dával za vinu sobě. Zato Zdenka se tvářila útěšně, stále mu podávala sklenici s vodou.
Lásko, vím, jak ti je, ale musíme myslet na živé, hladila ho po už znatelně zvětšeném bříšku. Tvoje smutek mě drtí.
Ondřej mlčel, což Zdenku neskutečně vytáčelo. Její plán fungoval, i když to dohnala dál, než chtěla. Myslela, že s Milenou jen vymění byt, ale tohle je možná ještě lepší.
Do bytu najednou někdo vklouzl. Do dveří se rozesmátě postavila Marta, otevřela si vlastním klíčem.
Co tu chcete, kdo vás sem zval? procedila Zdenka mezi zuby, když ji spatřila.
Já jsem doma, ušklíbla se Marta. Ty jsi to nevěděla? Tenhle byt patří mně.
Zdenčin pohár padl na zem z bezvládné ruky. Tak proto tolik úsilí pro nic?
Ondřeji, co to má znamenat? vyšilovala na manžela.
Mamka chtěla byt od Marty odkoupit, dlouho na to šetřila, utrousil netečně Ondřej.
A všechno utratila za vaši svatbu! doplnila ho Marta. Chtěla jsem byt přepsat na vaše dítě, ale to už neplatí. Máte tři dny na vystěhování. Pak zavolám policii.
****************************************************
P.S.
Ondřej zůstal žít v tetině bytě. Sám. Zdenka si večer zabalila věci, oznámila, že dítě stejně není jeho, a odešla kamsi do šedivého podvědomí.