Jitka je žena, která drží krok s dobou, nebo se o to alespoň snaží. Je vždy elegantně oblečená, což si může dovolit díky solidní práci, kde ji vedení velmi uznává. Má dva dospělé syny starší má třicet osm let, mladší třicet. Jitka má také dvě snachy.
Často říká, že její snachy jsou od sebe naprosto odlišné, stejně jako její synové. Vlastně je to úplně přirozené. Starší snacha, Blažena, pochází z malé vesnice nedaleko Plzně. Jitka nikdy nebyla příznivcem předsudků o holkách z vesnice a z města, i když Blažena ztělesňuje téměř všechny takové stereotypy.
Jitka se nikdy nevměšuje do soukromí svých synů, a proto o jejich manželském životě moc neví. Co se týče staršího syna s Blaženou, ví hlavně to, že svatba byla tak trochu narychlo, protože Blažena otěhotněla, jejich prvorozený se narodil pět měsíců po svatbě. Blažena se svým mužem zachází hlavně jako s něčím, bez čeho to prostě nejde.
Navíc s Blaženou se moc nedá povídat, je složitá a uzavřená. Volá Jitce jen tehdy, když mají s mužem nějaký problém ráda si stěžuje ze všeho nejvíce. Ve skutečnosti nemá žádné přátele, protože se s ní těžce komunikuje.
Mladší snacha, Libuše, je přesný opak. Po svatbě se s Jitkou rychle spřátelila a často ráda povídají. Jitka Libuši našla práci ve své kanceláři. Kolegové si Libuši chválí prý je pracovitá a příjemná. Libuše má jen hrstku blízkých přátel, s nimiž se občas schází.
Jedno zamračené ráno se Blažena objevuje v Jitčině kanceláři. Jitka ví, že doma u staršího syna to poslední dobou moc neklape, ale nikdy se do jejich vztahu nemíchá. Tentokrát přišla Blažena za tchýní i se svou sestrou.
Tak, mami, já už to nevydržím. Už toho mám dost! Rozhodla jsem se, že tvého syna opustím a pronajmu si byt, ať si žije jak chce, čuně jedno, vyhrkne na Jitku. Dobré ráno, Blaženo. Víš, že do vašich vztahů nezasahuji. Řekni mi, kde chceš bydlet a jak to bude děti zvládat dojíždět do školy?
Pronajmu si něco v centru Plzně. Blaženo, jak chceš platit nájem, když jsou tak drahé byty?
Právě proto jsem tady! Jako babička máš povinnost mi pomoci. Dlužíš mi to! Blaženo, tolik peněz opravdu nemám. Pokud je to opravdu nutné, počkej do večera, vyberu něco ze svého účtu a dám ti, kolik budeš potřebovat, i když jsem nečekala, že to bude tolik.
Blaženo, pojď, tahá ji sestra za rukáv, víš přece, že máma bude stát vždy za svým synem.
Když už byly na odchodu, ve dveřích se objevila vystrašená Libuše. Blažena prskne: Na co koukáš? Tebe čeká úplně to samé! Určitě dostaneš stejnou odpověď jako já! Potřebuješ-li něco, taky ti nepomůže.
Libuše při pohledu na obě rozčilené ženy ztuhla. Tázavě se podívá na Jitku. Ta jen pokrčí rameny: O nic nejde. Večer jí pošlu peníze, když je tak potřebuje. S dětmi nemůže jít do družiny. Jsou to jen peníze. Nevěřte všemu, co říkáLibuše chvíli mlčí a potom udělá krok k Jitce. Můžu tu zůstat chvíli s tebou, mami? zeptá se tichým hlasem. Jitka přikývne a naznačí jí, aby si sedla. V kanceláři se usadí zvláštní ticho, přerušené jen hrčením počítače.
Jitka vezme Libuši za ruku. Víš, někdy je lepší nedělat nic. Jen být tady, když někdo potřebuje oporu. Peníze se vrátí nebo nevrátí, ale rodina zůstává. Navzdory veškeré hořkosti posledních okamžiků se Libuše pousměje.
Venku začíná svítit slunce, paprsky dopadají na parapet. Poslouchej, zašeptá Jitka, držíme spolu, jak nejlépe dokážeme. Ne vždycky dává život smysl, ale my si ho najdeme sami. To nejdůležitější je, že v tom nejsme nikdy úplně sami.
Libuše zavře oči a vnímá klidnou sílu ve Jitčině dlani. Ve vzduchu voní káva a začíná nový den, možná lepší. Ve dveřích ještě doznívá ozvěna bouřky, ale uvnitř kanceláře už vládne klid.
Když se Jitka večer vrací domů, prochází kolem zrcadla ve vstupní hale. Na okamžik se zastaví a podívá se na sebe je možná unavená, ale pořád silná. S úsměvem si pomyslí, že stálá elegance není jen otázkou šatů, ale hlavně srdce. Vydrží všechno, i nálady svých snach, i rozmary mateřství, i bouře v rodině. A právě v té chvíli ví, že opravdu drží krok s dobou protože nikdy nepřestala být člověkem.
V kuchyni už čeká Libuše s dvěma hrnky čaje. Obě se na sebe podívají a zapomenou na spory, alespoň na chvíli. V tom tichém spojení pod jednou střechou se rodí opravdový svět svět, kde si blízcí navzájem pomáhají nést své těžkosti a kde je doma všechno, co člověk opravdu potřebuje.