Deník, 7. července
Den před prázdninami přišel můj manžel Tomáš s nápadem, abychom celé léto strávili na chalupě jeho rodičů v Beskydech. V naší rodině máme dvě děti devítiletou školáčku Elišku, která má před sebou celé letní volno, a miminko, sedmiměsíční holčičku jménem Barborka. Přiznávám, že myšlenka opustit rozpálenou Prahu a dopřát dětem venkovský vzduch mi přišla jako dobrý nápad. Tomáš mě ujistil, že jeho rodiče budou jen rádi, že si užijí vnoučata, a prý dobře chápou, jak náročné je být s malými dětmi, takže na nás nebudou mít zvláštní nároky.
Souhlasila jsem s přesvědčením, že to bude skvělá příležitost pro nás všechny. Jenže čas ukázal, že jsem se šeredně spletla
Už po pár dnech se ukázalo, že Tomáš ani tchán nemají moc chuť trávit čas na vsi. Oba se brzy vrátili zpět do Prahy kvůli práci a na chalupu přijížděli jen o víkendu. Očekávali, že bude navařeno, uklizeno, prostě aby si mohli užít zasloužený odpočinek po pracovním týdnu. Mezitím jsem byla každý všední den na chalupě jen já, děti a tchyně.
Eliška zvládla během pár minut zaneřádit celou malou chalupu, takže jsem ji musela neustále hlídat. Barborka byla ještě miminko a její péče mě vyčerpávala bylo nutné, abych se i já najedla a vyspala, jinak jsem riskovala, že přijdu o mléko. Stres a napětí tam na vsi byly ve výsledku větší než ve městě, rozhodně jsem si neužívala idylku venkovského života.
S tchyní jsme si rozdělyly práci ona měla na starosti zahradu a skleníky, já domácnost a vaření. Dohodly jsme se, že se o děti budeme starat střídavě. Kvůli nočnímu kojení jsem chodila spát už kolem deváté večer, zatímco ona ještě pracovala na zahradě. Každý večer jsem se jí ptala, zda potřebuje pomoct, pokaždé odmítla.
Byla jsem přesvědčená, že s tchyní máme férový vztah, i když domácnost na chalupě byla někdy náročná a vyžadovala dost trpělivosti.
Jenže jsem se mýlila. Vše se vyjasnilo, když mi o víkendu Tomáš stranou řekl, že s maminkou je to složité prý je na mě naštvaná. Ukázalo se totiž, že ji unavuje práce na zahradě a vadí jí, že jí nijak nepomáhám, jen spím. Tomáš citoval její poznámku, že správná snacha by měla chodit spát až dvě hodiny po tchyni a vstávat o dvě dříve.
Navíc ji iritovalo, že po poledním spánku dětí neprostírám postýlky, což je podle jejího názoru nezbytné kvůli čistotě a zdraví.
Já asi nejsem dokonalá hospodyňka, ale opravdu nedovedu pochopit, proč bych se měla dřít na zahradě jen proto, abych se zavděčila tchyni. Víc a víc přemýšlím, jestli by nám dával větší smysl zůstat v Praze ne kvůli sobě, ale kvůli klidu v duši.