Ahoj, poslouchej, chtěla bych ti povědět, co se mi poslední dobou přihodilo. Měla jsem krásný manželství, manžela Marka a dvě děti malý Tomáška a šikovnou Elišku. Jednou se ale všechno rozpadlo. Markův kolega ho odvézl z práce a dostali se do autonehody. Myslela jsem, že už to nezvládnu, ale moje maminka mi řekla, že musím vydržet pro děti. Tak jsem se vzpamatovala, hodně jsem pracovala, a když děti vyrostly, vydala jsem se na zahraniční práce. Musela jsem si všechno vybudovat sama, protože podpory jsem vůbec neměla.
Nejprve jsem skončila v Německu, později ve Velké Británii. Musela jsem měnit práci, dokud jsem nezačala dobře vydělávat. Posílala jsem Tomáškovi a Elišce peníze každý měsíc, nakonec jsem jim koupila byt a sama jsem si udělala pěknou rekonstrukci. Byla jsem na sebe pyšná. Už jsem uvažovala, že se vrátím do Česka na trvalý pobyt, když se před rokem všechno změnilo potkala jsem nového muže. Je to taky Čech, ale už dvacet let žije v Británii. Začali si povídat a já cítila, že by s ním mohlo něco vyjít.
Obavy mi ale nedávaly klid. Petr (tak se jmenuje můj nový přítel) nemohl jet zpátky do Česka a já jsem chtěla být doma. Nakonec jsem se podívala. Nejprve jsem potkala děti, pak rodiče. Svěřil jsem se, že se se svými tchýněmi a tchánem dlouho nevidím prostě mi chyběl čas, tolik věcí se nashromáždilo. Pak ale přišla moje kamarádka Petra, která prodává v obchodě, na návštěvu a řekla mi něco:
Tvoje tchýně je na tebe úplně rozhořčená!
Odkud to máš?
Slyšela jsem, jak si povídala s kamarádkou. Říkala, že jsi namyšlená a že tě peníze změnily. A že vůbec nepomáháš penězi.
To jsem si vůbec nechtěla slyšet. Vždyť jsem sama vychovávala dvě děti a dělala všechno pro ně. Nemohla jsem ještě dávat tchýni peníze. Musela jsem si šetřit, rozumíš? Po tomhle rozhovoru jsem už neměla chuť vůbec k nim jezdit. Překonala jsem však sama sebe, nakoupila jsem potraviny a šla jsem k nim. Zpočátku to šlo dobře, ale myšlenky na tu povídání mi nedaly klid. Nakonec jsem řekla:
Víte, nebylo mi lehko všechny ty roky. Dělala jsem vše pro děti, protože jsem neměla žádnou pomoc.
My také zůstali bez podpory. Všichni máme děti, které pomáhají, a my sami. Jsme taky osiřelí! Měla bys se vrátit a pomáhat nám.
Tchýně mě najednou ostudila. Ani jsem se neodvážila říct, že v Británii mám přítele. Odešla jsem rozhořčená. Teď už nevím, co mám dělat. Opravdu mám pomáhat rodičům mého zesnulého manžela? Už to nedržím!
Kámoši, jestli chcete číst další naše příběhy, napište komentář a nezapomeňte dát like. To nás motivuje psát dál!