Nikdo nečekal, že by se něco mohlo pokazit.
Byla to jen další přehlídka dobytka v Lysé nad Labem.
Jen další akce.
Až do chvíle, kdy kluk překročil provaz.
Zprvu to vypadalo jako drobný omyl.
Jenže pak už ne.
Kráčel přímo do arény.
Sám.
Hej! Co tam ten kluk dělá?!
Nervozita se začala šířit.
Kluk zakopl, zvedl se
a neohlédl se.
Protože býk už ho pozoroval.
Beze slova. Soustředěně.
Něco se změnilo ve vzduchu.
Kluk přistoupil blíž.
Až moc blízko.
Vytáhněte ho odtamtud!
Jenže nikdo nebyl dost rychlý.
Něco na té situaci nebylo nebezpečné
spíš jiné, těžko popsatelné.
Prosím podívej se na mě, řekl kluk tiše.
Býk udělal krok.
Pomalu.
Každý pohyb působil těžkopádněji než ten předcházející.
Kluk ani necukl.
Místo toho sáhl do kapsy.
Něco vytáhl.
Vyšisovaný šátek.
Taťka říkal, že bys to mohl poznat
Na chvíli se v publiku rozhostilo ticho.
Starší chovatelé to poznali.
Měl tě radši než cokoliv na světě.
Býk se zastavil.
Přímo před klukem.
Odkudsi zazněl hlas
Honzo, pojď!
Kluk však zůstal stát.
Jestli si na něj pamatuješ
Polkl naprázdno.
neodcházej i ode mě.
A potom
býk přistoupil ještě blíž
Dnes večer, když si to celé přehrávám v hlavě, vím, že odvaha někdy vyrůstá z lásky a vzpomínek. Naučil jsem se, že někdy nemusíš utíkat před strachem, ale stačí se postavit a věřit, že spojení se skutečně nikdy neztrácí.