Nikdo by si nedokázal představit, že malinké zlé tetování způsobí rozkol v celé české rodině!

Dobré zprávy

Dárek, který dostala dcera Kateřiny k narozeninám tetování motýla na zápěstí se ve snu ukázal jako podivně rozporuplný pro celou rodinu. Nevinná touha dospívající Markéty po vlastním tetování vyvolala v domě v Praze opravdový rozruch; nejvíc zneklidněná byla babička Helena, která v polospánku neúnavně přemítala, jak by mohla vnučce “pomoci zbavit se té infekce”.

Kamarádky Markéty přilévaly olej do ohně svými šepoty, že takový čin znamená okamžitou vyhazov z Karlovy univerzity, nulové šance na práci v bance někde na Václavském náměstí nebo nemožnost najít dokonalého ženicha z Hradce Králové. Vše viselo ve vzduchu jako pavučina, která se chvěje při každém zvuku.

Helena vyčítala rodičům Katky, že dovolili Markétě rozhodnout. V hlavě jí běžela stará slova, že rodiče mají dceru lépe vést, a v duchu se ptala, proč ji nevzali do úvahy dřív, než vyrazili všichni do tetovacího salónu v Holešovicích. Jenže rodiče se smáli a vypadali v tom snu jako z papíru. Nic špatného v malém tetování neviděli: Markéta už byla osmnáct, tedy podle zákonů i snového času dospělá, schopná nést odpovědnost za své rozhodnutí a dokonce měla výborné studijní výsledky na gymnáziu. Připadalo jim, že si zaslouží trochu radosti, na kterou čekala už léta.

Ale Helena byla z jiné éry, z šedé Prahy osmdesátých let, kdy tetování nosili hlavně vězni nebo výtržníci na nádražích. Celá scéna působila, jako by Helena chytla starou televizi a snažila se na ní naladit nový svět: vše bylo nejasné, nesrozumitelné. Rodiče Markétě házeli věty o tom, že dnes jsou tetování výrazem sebevědomí a svobody, ne znakem lumpů.

Celý ten zvláštní snový střet generací, v němž Helena vyčítala a mladí vysvětlovali, nakonec jen zvýraznil, jak moc se názory mění, jako dým po ohňostroji na Letné. Rodiče byli nakonec spokojení aspoň Markéta v tom snu zářila štěstím z dárku, i když babička ještě dlouho přemítala, zda jí v Praze a ve světě, kde se čas rozplývá jako cukr v čaji Sázava, mají rodiče dohlížet na každý čin dospělého dítěte. A odpověď, stejně jako ve snech, zůstala rozmazaná, rozhoupaná kdesi na pomezí včerejška a dneška.

Někteří by možná tvrdili, že rodiče mají držet pevně otěže, hlavně když mládí je tak divoké a nedočkavé. Jiným by přišlo samozřejmé, že i Markéta má právo sáhnout po svých rozhodnutích, i kdyby byla proti rodinné tradici a motýl na vřeštících tramvajích lidí připadal zvláštní. Ve snovém obrazu zůstal motýl na zápěstí lehký, třepotavý, jako myšlenka, která ne a ne usnout naplno.

Rate article
Add a comment