Dárek pro dceru Aleny k jejím narozeninám, tetování motýla na zápěstí, se v rodině proměnil v podivnou a bouřlivou záležitost, jak by se slilo dohromady kakao a potopa v nočním snu. Nevinnost dívčí touhy po tetování se náhle splétala v podivných chodbách starého činžáku v Pardubicích, kde zrcadla byli zakrytá deskami a psi štěkali na obrazy. Babička Miluše chodila po bytě ve vlněných papučích, mumlala si cosi o moru pod kůží a ze spíže nosila bylinky, které prý vyžene obrázek motýla z těla pryč.
Kamarádky Aleny, které vypadají každý večer trochu jinak, ji varovaly, že s tetováním už ji nevezmou na lékařskou fakultu v Hradci Králové, že ji budou čekat jen podivné profese a nanejvýš řezník v Plzni, co nosí motýlí sponku, si ji jednou vezme. Celá rodina se scházela pod jedním stropem slova padají jako jablíčka do ohniště a všechno je jakoby ve zpomaleném filmu.
Miluše kárala Aleniny rodiče, že dceři dovolili takový značkový blud, že jí měli vysvětlit pravdu o tetování už u snídaně, nejlépe se šípkovým čajem. Syn i snacha jen pokrčili rameny: Vždyť je jí už osmnáct, jsme rádi, že maturitu složila na jedničku a sny se mají plnit, říká tatínek, zatímco maminka krájí bábovku, která nikdy pořádně nevykyne. Podle nich byl motýlek za pár set korun českých ten nejmenší z oříšků rodinného života, vždyť Alena je už velká, a takové maličkosti by ji neměly poškodit.
Jenže Miluše pořád vidí tetování jako věc lupičů, maringotek, vězňů starých časů na Pankráci a hned sype pepř proti zlému, že prý motýl je špatná značka. Rodiče vysvětlují, že tetování už dávno není poznámka ze špatného světla, že dnes každý druhý herec má na rameni strom a každý student v kavárně v Brně má citron za uchem. Dny a noci se přetáčí, do oken venku bubnuje déšť a rozdíly mezi generacemi se roztahují jak stíny v prázdném bytě.
Nakonec zůstane podivné ticho, kde je cítit sladkost narozeninového dortu i pichlavost podkožního inkoustu. Alenini rodiče mají radost, že je dcera šťastná, a Miluše si zvyká na nové časy, i když spolyká několik šalvějových čajů denně. Vznáší se otázka: měli rodiče Aleně její rozhodnutí zatrhnout? Odpověď se rozplývá, každá věta jinam jak už to v nočních snech bývá. Každá rodina a každé srdce má na vše vlastní metr, některá svázaná tradicí, jiná otevřená volným volbám otázky se ztrácejí ve stínech, kde na zdi sedí jediný tichý motýl.