V kanceláři panuje obvyklý ruch. Dovnitř přichází manažerka s nenápadnou dívkou.
Seznamte se, děvčata, tohle je Anežka, bude teď pracovat s vámi místo Honzy. Ten byl povýšen. Myslím, že si sednete. říká Marie Procházková a odchází.
Anežka si sedne ke stolu, kde dříve sedával Honza. Vytáhne si krásný hrníček a malou zarámovanou fotografii muže. Okamžitě se zapojuje do práce, jako by tu byla už několik let.
Zazvoní zvonek, všechny kolegyně jako na povel vstávají a vyrážejí na polední meníčko. Zůstává jen Martina zvědavost jí nedá, musí vědět, koho to má Anežka na fotce na stole.
Z rámečku se na ni usmívá pohledný muž se zářivým úsměvem a dokonalými zuby.
Kdo to je? přemýšlí Martina, herec, zpěvák?
Vyfotí fotku mobilem a jde taky na oběd. U stolu poslouchají všechny nové kolegyni.
Seznámili jsme se s Petrem před třemi lety, za velmi zvláštních okolností, ani byste neuvěřily, že se to může stát, začíná Anežka.
Povídej, povídej! pobízejí kolegyně.
Anežka se ve vzpomínkách vrací tři roky zpět, kdy pracovala ve velké firmě. Někdo ve skladu spletl zboží a poslali špatnou zásilku právě do firmy budoucího manžela. Aby to šla vyřešit, vybrali právě ji.
Anežka je chytrá, šikovná a umí jednat s lidmi. Vzhledem by byla přehlédnutelná, žádný make-up, obyčejné oblečení taková šedá myška. Když ale přijde na jednání, najednou se z ní stává charismatická vyjednavačka, která si jde za svým.
Šéf dobře zná její styl, proto ji poslal. Na recepci jí dávají instrukce:
Třetí patro, kancelář 312, Petr Souček.
Anežka zaklepe a vstoupí.
Jmenuji se Anežka, ohledně té zásilky, byl nějaký omyl v logistice.
Začne všechno vysvětlovat. Petr na ni zírá, skoro nemůže uvěřit svým očím.
Je to ona, vždyť ji už někdy viděl ve snu.
Zrzavé vlasy se jí vlní, zelené oči hledí otevřeně a upřímně. Mluví klidně, věcně.
Anežka čeká nepříjemné jednání, Petra ale překvapí:
Nebudeme podávat žádnou reklamaci. Doufám, že to byl ojedinělý případ.
Poděkuje a odejde. Za dva dny ji čeká před budovou Petr.
Anežko, volá na ni a mává, jednali jsme spolu nedávno.
Dobrý večer, Petře, pamatuji si, odpovídá klidně.
Mám dva lístky do divadla, nechcete mě doprovodit? Maminka onemocněla, trošku si vymýšlí Petr.
Můžu jít, na co je představení?
Za dvě hodiny, máte čas se převléct, mohu vás odvézt.
Šikovně na to jde, pomyslí si Anežka a souhlasí.
Petr ji čeká u domu. Když vychází, skoro ji nepoznává. Místo nevýrazné slečny stojí na chodníku elegantní žena v černých šatech, na podpatcích.
Pohled na ni mu bere dech, večerní líčení jí sluší. Celý večer v divadle po očku sleduje, že výborně zná nejen herecké obsazení, ale i samotnou divadelní hru.
Po představení ji zve do restaurace, ale Anežka odmítá, zítra ji čeká důležité jednání. Petr ji odváží domů.
Konec týdne, Petr na ni zase čeká, jdou na procházku.
Za dva měsíce už si na večery ve dvou oba tak zvykli, že je to samozřejmost.
Maminka by tě chtěla poznat, nevadilo by ti to? ptá se Petr.
Naopak, těším se na ni, říká Anežka.
Laskavá paní Eva je vítá, podává čaj, domácí rynglovou marmeládu, koláč s meruňkami a bábovku. Povídání plyne lehce, Anežka vypráví paní Evě o babiččině marmeládě, že jí vyráběli ručně, vzpomíná na tátu, který zahynul při testování letadla, i na maminku, která učí dějepis na základní škole.
Petr ji večer odváží domů.
Maminka tě má moc ráda, mám radost.
Od té doby se vídají skoro denně. Za rok byla svatba.
Anežka končí vyprávění. Dívky poslouchají a v duchu jí trochu závidí. Jen Martina se nemůže zbavit myšlenky:
Co na ní vlastně viděl? Vždyť je to prostě šedá myška. Nic extra. Proč mají některé holky takové štěstí? Já mám dlouhé nohy, pěknou tvář, ale chlapi si mě nikdy neváží, buď mě hned zvou do postele, nebo po týdnu zjistím, že jsou ženatí…
Zazvoní zvonek, děvčata vstávají a vracejí se do kanceláře. Martina po cestě pošeptá Světlaně:
Vidíš, to je její muž! Věříš tomu? Já ne. Podle mě si vymýšlí. Takový by si jí nikdy nevšiml!
Večer po práci vychází z budovy poslední Anežka a už na ni troubí auto. Vystupuje muž.
Anežko, jsem tady! mává jí.
Je to opravdu on, ten z fotky.
Tak je to pravda, myslí si potichu Martina, proč ne já? Jsem hezčí…
Kolegyně je pozorují, každá se svými myšlenkami.
Když někdo vidí podobný pár, často si klade otázku: Co na ní našel? Asi našel přesně to, co hledal. Krása není všechno. S krásnými ženami leckterý muž laškuje, ale za ženu si vybere úplně jinou. Proč? To už bychom se musely zeptat jich…