– Nevyhazujte peníze, všechno potřebné pro dítě vám dají příbuzní, řekla tchyně

Dobré zprávy

Moje tchyně a její šetrnost tvoří jednu bytost. V jejím světě postrádá smysl cokoliv kupovat pro novorozeně, když rodina už má odrostlé děti a může předat oblečení dál jako podivný šatník putující generacemi. Tušíte, jak vypadají věci, které prošly deseti rukama? Proto nepotřebuji tenhle starý harampádí.

Na začátku jsme bydleli v pronajatém bytě a tchyně se držela dál, rozplývala se v mračném oparu. Ale jakmile jsme si koupili vlastní byt, proměnila se v stavitele našich snových zdí. Tvrdila, že dlažbu nám položí její známý, elektriku opraví další profík není třeba. Všichni její živnostníci stavěli jako ve zkrouceném snu; nepotřebuji takové řemeslníky. Už jsem viděla, co znamenají jejich renovace v jejím domě: ona klopýtá a tančí přes křivou podlahu jak v surrealistickém představení. Když jsem odmítla její vizi, prohlásila mě za lakomou a obvinila, že mrhám penězi.

Když jsem chtěla vyměnit nábytek, začalo další dějství našeho absurdního kabaretu. Tchyně roztočila telefonní sít, svolala příbuzné a sháněla staré pohovky, bufety, záplatované koberce. Když slyšela mé odmítnutí, varovala, že takhle brzy padneme na dno.

Manžel byl na mé straně, jeho hlas zněl klidným zvonkem v mlze. Vyděláváme dost korun, abychom si domov zařídili jak chceme. Udělali jsme vše po svém, ať ji to rozčilovalo sebevíc.

Ráda bych podtrhla, že nejsem žádný snob. Moje sestra mi občas daruje šaty tyhle jsou ovšem kvalitní, pěkně uchované, jakoby voněly tajuplným lesem. Ale přijímat cokoliv jen proto, že je to zadarmo, nechci. Raději koupím pro dítě pár hezkých věcí, které nebudou jen přízrakem minulých let.

Nač rozhazuješ peníze? Vždyť máme v rodině tolik dětí, lamentovala tchyně, její hlas se rozplýval jak mlha nad Labe.

Věděla jsem, že většina oblečení putovala už mezi deseti lidmi. Když jsem je viděla pohromadě, napadlo mě, že jedině snad s nimi vytřít podlahu. Vše bylo zašpiněné, zašité, propíchané, bez knoflíků, zipy nahrazené něčím z jiného světa.

Další příbuzná nám přinesla postýlku od své sestřenice. Ani neměla bočnice, muž ji opravil jako by to byla malba od Kupky. Tu rodinnou relikvii jsme převezli na chalupu a pořídili dětskou kolébku z obchodu, která vypadala téměř jako z jiného snu.

Podívejte se na tyhle zbohatlíky! Ty rozhazuješ koruny jak listí na podzim až budeš na mateřské, uklidníš se. Pak poznáš, že jsi měla poslechnout mě místo toho, abys koukala nosánek nahoru, nenechala se tchyně utlumit ani v závoji nočního ticha.

Netrápím se tím, jestli se urazí, protože mám právo pečovat o pohodlí svého dítěte. I kdyby nastaly finanční trable, moji rodiče mě nenechají padnout do propasti. Život bez těch darů nám neuteče do temného lesa.

Rate article
Add a comment