Nevítaní hosté: jak tchýně proměnila můj domov ve vývařovnu
Vždycky jsem se cítila nesvá v přítomnosti manželových rodičů. Jejich návštěvy pro mě byly každýkrát zkouškou nervů:
Když se objeví bez varování, sevře se mi žaludek. Snažím se najít záminku, abych se setkání vyhnula, ale ne vždy to jde. Tyhle lidi mi přivádějí k šílenství. Nemám přece nekonečné zásoby jídla, aby mě mohli navštěvovat, kdy se jim zachce.
Moje kamarádka Věra si také všimla tchýnina podivného chování:
Tereza se jim vždycky snaží vyhovět, uvaří něco výjimečného. Jenže tchýně vždycky najde důvod ke kritice. Je to demotivující.
Manželova rodina měla zvláštní návyky, co se jídla týče. Tchýně byla posedlá dokonalostí:
Když měl talíř lichý počet jednohubek, odmítla je jíst.
Nákupy s ní byly utrpením:
Hodiny studovala složení potravin, vybírala jen to nejčerstvější, dohadovala se s prodavačkami o datu spotřeby.
Manželova sestra Alena byla stejně vybíravá:
Většinu jídel odmítala, odvolávala se na diety nebo osobní preference.
Už jsem unavená z toho přizpůsobovat se jejich rozmarům. Manžel trval na tom, abych pro jeho rodinu vařila speciální pokrmy, ale měla jsem pocit, že si toho nikdo neváží.
Jednou mi tchýně zavolala, že za pár hodin přijdou s manželem na návštěvu. Rozčílilo mě to:
Ani se nezeptali, jestli mi to vyhovuje. Prostě mi to oznámili.
Podle rady od Věry jsem se tentokrát rozhodla nic nepřipravovat:
Když nepovažují za nutné se předem domluvit, proč bych já měla plýtvat časem a energií?
Když dorazili, překvapilo je, že na ně nečeká žádné pohoštění. Nabídla jsem, ať si sami něco uvaří nebo si objednají jídlo. Uvařila jsem čaj, ale atmosféra byla napjatá.
Tchýně s tchánem brzy odešli a práskli dveřmi. Věděla jsem, že jsou naštvaní, ale zároveň mi bylo líp:
Už si nenechám dál zneužívat. Pokud mě chtějí navštívit, ať respektují můj čas a snahu.
Rozhodla jsem se probrat to s manželem a nastavit pośhranice, aby jejich příští návštěvy probíhaly s vzájemným respektem.
