Před rokem jsem zůstal sám. Po pohřbu manželky jsem se pomalu začal vzpamatovávat a došlo mi, že kromě samoty mám ještě jeden velký problém. Začal mi zoufale chybět peníze. Žiju velmi skromně, nedopřeju si vůbec nic navíc, ale i tak se objevují nečekané výdaje ať už na léky, nebo návštěvy lékařů.
S manželkou jsme vychovali dvě děti, vždycky jsme se jim snažili pomáhat, dávali jsme jim doslova každou korunu, kterou jsme mohli ušetřit. Hodně peněz, které jsme měli na domácnost, skončilo právě v rodinách našich dětí. Nevím, kolik mi osud ještě vyměří, ale tak jako tak, byt po mně zdědí syn s dcerou, pokud to v závěti nezměním, což však rozhodně nemám v plánu. Obě děti jsou rozumné, vědí dobře, kolik taková nemovitost dnes znamená a jaké možnosti jim dědictví dává.
Párkrát jsem se pokusil dětem nenápadně naznačit, že už si s penězi vůbec nevystačím. Kdyby převzaly placení těch neustále rostoucích poplatků za energie a služby, nemusel bych stále přemýšlet, kde zase sebrat peníze do dalšího důchodu. Dcera dělala, že o ničem neví, a zeťák rozhoduje o všech příjmech v jejich domácnosti, takže moje prosby i náznaky prostě vyšuměly do ztracena.
Mám zhruba představu, kolik si syn s dcerou vydělávají, a jsem za ně rád, že si můžou dovolit auto, že mohou jet kdykoli na dovolenou. Vnoučata mají neustále nějaké peníze na drobnosti, a když vidím, jak jim jejich kapesné stačí na věci, za které bych já měl penzi na měsíc, často přemýšlím, kde jsme udělali chybu, že jsme vychovali děti, kterým nevadí dívat se na mou bídu a které jim ani nenapadne nějak pomoci. Přitom jsme jim s manželkou šli příkladem pravidelně jsme navštěvovali rodiče s taškami potravin, kupovali jim léky, platili doktory.
Známá mi navrhla řešení: přestěhovat se ke svému synovi nebo dceři a svůj byt pronajmout, aby byl aspoň nějaký příjem navíc. Ani bych se jich na souhlas neptal prý to tak řeší čím dál víc důchodců. Do toho se mi ale moc nechce, ale nejspíš nebudu mít jinou možnost, pokud další rozhovor s dětmi nepřinese nějaký posun. S důchodem už opravdu nevystačím a všechno, co jsme měli naspořeno, šlo časem na děti…