SNACHA
Anna Koudelková opatrně postavila na slavnostně prostřený stůl obrovský talíř s pečenou kachnou a vzdychla si. Každou chvíli měli dorazit synové i s manželkami.
Nedávno se oženil mladší, svatba byla dost skromná. No jo, mladí dneska nic extra nepotřebují. Ona by to vzala víc po českém basa piva, harmonikář… Ale cestu do obřadní síně s manželem zvládli rychle a decentně. Prstýnky si koupili až po roce dva tenké zlaté kroužky. Dětem chtěla připravit pořádnou slávu. Ale co si vybrali, to mají.
“Má jen jednu vadu až moc pečuje o sebe!” svěřila se Anna kamarádce. Ale snacha už s ní prý chtěla promluvit.
Snacha Ema nebyla vůbec špatná holka, milá a sympatická. Na syna Honzu působila jako zázračný elixír. Pomohla mu najít solidní práci, a také ho decentně postrkuje výš a výš. Do třiceti žil jako malý princ, o nic se nestaral. Anna už si dělala starosti. Ale Ema všechno rozproudila, díky bohu.
Jen ten její styl! Salony, nová mikáda, barvení vlasů, masáže, manikúry. Peníze, že by za to člověk pořídil půlku chaty u Lipna! A vdaná žena má přece myslet především na rodinu, ne na lak na nehty.
Až budou mít děti, to si místo bot synovi do školky půjde Ema radši na pedikúru? Anna takové ženy nikdy moc nemusela. Sama o sobě přemýšlela až naposledy. Zvlášť po smrti manžela, když už její kluci dávno dospěli, ale přesto ji pravidelně odčerpávali z peněženky.
Z přemýšlení ji vytrhl zvonek už jsou tady! Ema vklouzla do obýváku jako celebrita. Čerstvá foukaná, upravené ruce jako z reklamy. Tvář skoro bez líčidel, ale kosmetička prostě umí, co dodat.
– Jéé, Emičko, ty jsi dneska krásná! vyhrkla Anna úplně upřímně, jen jí tam v pozadí cinkalo jedno: utrácí – A ten kostýmek máš určitě nový, že?
– Jo, včera jsem si ho koupila, Ema se vesele usmála. Dostala jsem v práci pěknou prémii.
– Nejlepší je tyhle penízky odkládat, neodpustila si Anna mateřskou přednášku. Všechny odměny, nějaký melouch, třináctý plat Uložit, až bude ouvej, přijde vhod!
Ema byla zticha. Měla tchyni ráda, byla to jednoduchá ženská, co se dokázala rozdat pro rodinu úplně celá. Ale sama si myslela, že černý den člověka dostihne hlavně tehdy, když na něj moc myslí.
Večer proběhl příjemně, svíčky na stole, štrúdl voněl. Ale Anna nezapomněla párkrát decentně nadhodit téma zbytečných výdajů. Ema pochopila, komu to patří.
– A kdy jste byla naposledy na manikúře, paní Koudelková? nevydržela Ema.
– Já? No nikdy. Něco si vždycky doma načkrábnu, hlavně ať jsou ruce čisté. To mi stačí.
Nikdo už si jejich krátkého rozhovoru nevšiml, ale Ema, jak se tak podívala na tchyni, jí přišlo těch upocených obětavých let fakt líto. Dva dospělí synové, dnes už slušně vydělávají, a ona si neumí dovolit ani na sebe chvilku času.
– Honzo, tvoje máma na sebe vůbec někdy myslí? zeptala se cestou domů.
– Asi jo. Uvaří, na stůl prostře, k sousedce občas dojde na kafe. Proč?
– Protože v životě nic pořádného nezažila! Co ji vzít do kina, do divadla, na večeři?
– Ale prosím tě, ona o to stejně ani nestojí.
Ema mlčela. V duchu porovnávala tchyni s vlastní mámou, která si i přes napjatý rozpočet dopřála nový účes, šaty i předplatné do divadla. Pro radost.
Ema se rozhodla, že Anna by si měla aspoň zkusit žít trochu pro sebe, ne v papučích u televize, než se dočká vnoučat, kterým opět všechno obětuje.
Počkala pár dní, zavolala a začala lámat Annu na společnou procházku a kávičku. Navrhla i návštěvu salonu Ema plánovala kosmetiku a chtěla tchyni něco dopřát.
– Ale prosím vás, když už musíte, počkám v předsálí nebo venku, zaraženě vrtěla hlavou Anna.
– Proč jen čekat? Půl hodiny nebo hodinou si zlepšíte náladu mnohem líp! Aspoň manikúra a masáž rukou?
Po delším nooo… Anna nakonec svolila. Ema si vše předem domluvila ve svém kosmetickém salonu.
– Děvčata, pro moji tchyni udělejte maximum. Hlavně ji nenápadně nalákejte na něco dalšího pedikúra, maska, co uznáte. Řeknete, že je dnes všechno zaplacené a žádná diskuse o cenách! Pokud bude spokojená, chodí pravidelně.
Ve vysněný den dorazily spolu a Ema tchyni předala do rukou profesionálek.
– Jen půl hodinky? A kolik to bude stát? pořád se ujišťovala Anna.
Jakmile ji odvedly na masáž a kafíčko, Ema se rozvalila v čekárně s mobilem, sama si dnes nic objednávat nechtěla. Volný den je volný den, aspoň dohoní emaily.
Tchyně se zjevila až po dvou hodinách, vyhlazená a rozjasněná. Holky se opravdu vytáhly.
– Jé, Ema, co mi tu všechno provedli! A kafe, bylinkový čaj, samé milé holky! No ale kolik to všechno stojí? To bude majlant.
– Dneska máme akci, vložila se do rozhovoru recepční. Přiveďte kamarádku, získá všechno zdarma. Vás to nestojí ani korunu!
Anna spokojeně odkráčela s Emou do blízké kavárny. Dopřála si kapučíno, pohodlně se opřela o židli.
– Co kdybychom chodily s holkama pravidelně na takové dýchánky? navrhla Ema. Pro věrné klientky tu mají vždycky slevy.
– Hodně se mi to líbilo, přiznala Anna. Ani jsem nevěděla, že to může být tak fajn.
– No vidíte! Měla jste začít dřív.
– Dřív to nešlo. Kluci byli malí, manžel (Bůh mu dej klid) si hlídal každou korunu, velké výdaje se nenosily. A pak už jsem sama nevěděla, na co by mi to bylo dobré…
– Ale teď ano. Abyste šla se mnou, a nebyla doma sama!
– No jednou za čas, proč ne.
A tak se stalo, že Anna začala spolu se snachou dělat něco pro sebe. Ema jí diplomatičně přilepšila šatník, opatrně tvrzením, že vše stálo ve slevě.
Donutila manžela vzít mámu do restaurace. Šli spolu dokonce do kina. Na Nový rok dostala Anna dárkovou poukázku do Národního divadla.
– Ty jsi úplně omládla! chválily ji sousedky.
– To víte, mladí mě táhnou, skromně se smála Anna.
Poprvé v životě jí přišlo, že opravdová mladost nastala až teď na důchodu kdy její dva dospělí synové stojí na vlastních nohách a ona si může chvíle pro sebe konečně zaplatit z vlastní penze.