Svatba měla být nejšťastnějším dnem v životě Marka a Liběny. Luxusní restaurace u Vltavy, hosté v samých krajkách a saténu, výzdoba za statisíce korun. Pod celou tou cukrovou fasádou se však skrývala trpká pravda, která vystoupila na povrch právě ve chvíli největšího lesku.
Obraz 1: Jed maskovaný úsměvem
Liběna zářila u hlavního stolu ve svých krajkových šatech. Jakmile však fotograf obrátil objektiv jinam, naklonila se k Markovi. Její hlas, co byl jindy jako med, nyní řezal jako led:
Podívej se na ni. To její laciné šaty mi kazí všechny fotky. Řekni fotografovi, ať ji vystřihne, nebo ať si sedne až dozadu.
Obraz 2: Matka
Markův pohled zalétl, kam ukazovala. Uprostřed záře svícnů seděla jeho maminka. Skromné šaty, ruce upracované, prsty křečovitě zarývaly ubrousek. V tom všeobecném lesku se cítila ztraceně, ale v očích jí zářila tichá hrdost na syna.
Obraz 3: Hořkost v nitru
Markovi srdce na moment ustalo. Podíval se na svůj bezchybný smoking, pak na máminy prázdné ruce.
Prodala svůj jediný zlatý prstýnek, abych měl tenhle oblek, řekl zastřeným hlasem.
Obraz 4: Srdce z ledu
Liběna protočila oči a syčivě hlesla:
A co jako? To jí nedává právo kazit mi tu dokonalost. Opatři to. Hned.
Obraz 5: Rozlomení
Uvnitř Marka cosi zapraskalo. Pomalu se od Liběny vzdálil, sundal z klopy drahou korsáž a s posměšným klidem ji položil před ni na stůl.
Opatřím, procedil mezi zuby.
Obraz 6: Nečekaný závěr
Zvedl se a prošel celý slavnostní sál. Hosté ztichli. Liběna oněměla, přesvědčená, že jde dát věci do pořádku.
Mark však přešel k mamince. Poklekl před ní, políbil její ruce to vše uprostřed rozmazaných stínů křišťálových lustrů a stolů plných koláčků.
Mami, odpusť, řekl nahlas, aby bylo všem zřejmé, co říká. Půjdeme pryč. Tam, kde si lásky neváží, nemáš co dělat.
Vzal ji pod ruku a šli ke dveřím.
Marku! Kam jdeš? Vrať se! křičela Liběna hystericky, tvář se jí bortila hanbou i zlostí.
Mark se u dveří zastavil a otočil.
Víš, Liběno, máš pravdu estetika je důležitá. Ale pro tak ošklivou duši, jako máš ty, v mém životě už není místo. Žádná svatba nebude.
A vyšel ven, nechávaje dokonalou nevěstu samotnou mezi zlatými květy, co studily jak led na dotek. V tu snovou noc ztratil nevěstu ale zůstal mu poklad nejdražší: čest i mateřská láska, kterou k němu nosila v srdci, schovaném hluboko pod starými šaty.
