Oskar a Květa byli manželé již dva roky. Měli se velmi rádi, ale jejich vztah často narážel na obtíže kvůli Květiným vztahům s tchyní.
Květa byla milá a laskavá. Vždy se snažila zavděčit svým blízkým, zvláště novým příbuzným.
Přes veškerou snahu ale Květa neustále cítila chlad a odstup ze strany Anny Novotné.
Tchyně nikdy přímo neříkala nic zlého, ale její pohledy, tón a jemné narážky z ní dělaly nechtěného hosta.
Po každé návštěvě u Anny Novotné byla Květa rozrušená.
– Oskare, mám pocit, že mě tvá matka nemá ráda, – říkávala mu znepokojeně.
V těchto chvílích Oskar vzdychl a odložil svou knihu:
– Co si to zase vymýšlíš? Má tě ráda, jen je trochu zdrženlivá. Víš, jak těžké to měla, když nás po smrti otce vychovávala sama.
– Chápu, že měla těžké období, ale proč mám pocit, že mě neustále za zády kritizuje?
– To jsou tvé představy, Květo…
– Ne! Říkala jsem ti o rozhovoru, který jsem zaslechla mezi Annou Novotnou a tvojí babičkou. Říkala, že jsem nešika a že se jí nelíbím, – připomněla mu Květa.
– Vždyť ani nevíš, o kom mluvila. Pojďme si raději povídat o něčem příjemném. Co takhle zítra jít do kina na nějaký trhák? – navrhl Oskar změnu tématu.
Květa však nemohla jen tak odsunout své pochybnosti stranou. Byla si jistá, že ji tchyně a celou její rodinu nemá ráda, i když to nikdy najevo nedala.
Po další návštěvě u manželových rodičů se Květa rozhodla, že své pochybnosti rozptýlí.
Při příští návštěvě hodlala do domu tchyně tajně přinést diktafon.
Květa se nenápadně dostala do kuchyně a ukryla malý diktafon mezi utěrky. Používala ho v minulosti k zaznamenávání přednášek na univerzitě.
Pak se tvářila klidně a pomáhala Anně Novotné s přípravou večeře.
Když se vrátili domů, šla Květa mlčky spát, aniž by Oskarovi cokoli řekla o svém plánu.
Druhý den brzy ráno zamířila zpět k tchyni, údajně pomoci s domácností, přičemž ve skutečnosti chtěla získat diktafon zpět.
Našla ho přesně tam, kde ho nechala. S třesoucími se rukama se vrátila domů.
Večer, když se Oskar vrátil z práce, přistoupila k němu s tajuplným výrazem:
– Oskare, pojď, něco si poslechneme, – řekla, zatímco svírala diktafon.
– Co je to? – zeptal se překvapeně, jak si sundával kabát. – To je diktafon? Co na něm je?
– Prostě to poslechni, prosím tě, – trvala na svém Květa a pustila nahrávku.
Nechal se slyšet běžný zvuk kuchyně: šum vody, cinkání nádobí, rozhovory o počasí.
Poté přišel hlas podrážděné Anny Novotné. Bylo jasné, že někomu telefonovala.
Jakmile se ozvala odpověď, hlas starší ženy zesílil a stal se ostřejším.
– Nemohu se uklidnit. Kam se jen díval můj syn, když si ji bral? Tato nešikovná holka neumí uvařit! – začala zdůrazněně. – Odkud se vzala? V jejich rodině nedokáží ani konvici zapnout! Její matka je stejná hospodyně jako dcera. Všichni jsou takoví…
Pak následovaly další ponižující poznámky o vzhledu, způsobech i rodině Květy.
Nakonec se Anna Novotná zdvořile rozloučila a zapnula televizi.
To bylo pro Květu signálem nahrávku vypnout. Pohlédla na Oskara s očekáváním a strachem.
– Vidíš, měla jsem pravdu? – ptala se, s obtížemi zadržujíc slzy.
Oskar mlčel, zmatený, s očima sklopenýma k zemi. Bylo mu trapně a nevěděl, co říct.
Na jedné straně chápal, že matka reagovala nevhodně, na druhé straně byl zaskočen Květným činem, že tajně nahrála matčin rozhovor.
– Máma vždy byla upřímná, – řekl nakonec, zvedl zrak ke své ženě. – Možná to řekla pod vlivem emocí…
– Emocí! – vykřikla Květa, cítíce se zrazená. – Emocí, které dovolují urážet mě a moji rodinu? To je pěkná výmluva!
– Třeba je jen nervózní… Zkusíme si s ní promluvit klidně, vysvětlit…
– Ne, Oskare! Už nechci snášet tato ponižování! Jestli mě nehodláš chránit, musíme přehodnotit náš vztah! – prohlásila Květa a opustila místnost, nechávajíc Oskara s těžkými myšlenkami.
Uvědomoval si, že situace žádá rychlé řešení, ale nevěděl, co je správné.
Později ten večer, když se situace trochu uklidnila, rozhodl se Oskar zavolat matce.
Vysvětlil Anně Novotné, co se stalo, a požádal ji, aby se Květu omluvila za ostrá slova.
– Mami, takhle to nejde… To je trošku přehnané…
– Ona mě špehovala? Nahrála můj rozhovor? Kdo jí to dovolil?! Já půjdu na policii a postarám se, aby za to zaplatila! – ječela žena. – A ty chceš, abych se omluvila? Ona by se měla plazit u mých nohou a žádat o odpuštění!
– Mami, prosím! – prudce ji přerušil Oskar. – Posloucháš se vůbec?
– Dobře tebe slyším! Postarám se, aby ani jednou chodbou této Květy v mém domě neprošla! Slyšíš mě?
Oskar se snažil matce zavolat znovu, ale zbytečně.
Aby nedošlo k potížím, rozhodl se ji navštívit, ab ji přesvědčil, že situaci spojit si a neubližovat Květině.
No Anna Novotná ani dveře Oskarovi neotevřela, věděla, co bude řešit.
Když se uklidnila, rozhodla se nikam nejít a nevpustit snachu do svého domu a postavit syna proti ní.
Oskar její záměr rychle odhalil a proto se doma ukazoval méně často.