VLASTNÍ NEVĚSTA
Anna Novotná položila na krásně prostřený stůl velký talíř s pečenou kachnou a povzdechla si. Každou chvíli přijedou synové s manželkami.
Nedávno se oženil mladší, svatba byla skromná, jen malá rodinná oslava. Ale co už dneska to mladí mají jinak. Kdyby to bylo na ní, udělala by pořádnou veselku. S manželem sami šli tehdy jen na úřad, ani prstýnky neměli, ty si pořídili až po roce dvě úzké zlaté obroučky. Dětem chtěla dát opravdovou slavnost, ale rozhodli si po svém.
Na naší Lence mi vadí snad jen jedno až moc je upravená, přiznala si. Ale snacha už s ní chtěla promluvit.
Lenka, synova manželka, byla celkově fajn holka, sympatická. Na syna Hynka měla dobrý vliv. Pomohla mu najít dobrou práci, podporovala ho, aby šel kariérně výš. Ještě do třiceti žil doma, nic moc nehledal, o nic neusiloval. Anna Novotná si začala dělat starosti. Naštěstí se vše dalo do pořádku.
Jen ta Lenka má jednu nevýhodu je až moc na parádu. Pořád chodí do salonů, na stříhání, barvení vlasů, masáže, manikúru. Peníze na tom lítají. A vdaná žena by přece měla mít rodinu na prvním místě.
Až budou mít děti bude místo nových bot pro Hynka chodit na pedikúru? Takové ženy Anna v duši neschvalovala. O sobě přemýšlela až na posledním místě. Obzvlášť, když jí umřel manžel a synové, i když už byli dospělí, pořád potřebovali její pomoc.
Přemýšlení přerušilo zvonění u dveří mladí přijeli. Lenka vešla do obýváku jako filmová hvězda. Vlasy čerstvě upravené, nehty decentně upravené, skoro žádný make-up, jen šikovné ruce kosmetičky.
Jé, Lenko, tobě to dneska sluší! zvolala upřímně tchyně, ale v hlase byl znát i podtón nelibosti. A kostýmek máš nový?
Ano, včera jsem si ho koupila, usmála se mladá žena. Dostala jsem v práci pěknou prémii.
V těchto časech by bylo lepší si peníze šetřit, nemohla si Anna pomoct a poradila. Všechny prémie, vedlejšáky, třináctý plat odkládej na horší časy. Uvidíš, že se to bude hodit!
Lenka neřekla nic. Měla tchyni ráda prostou ženu, která rodině dala úplně všechno. Ale v duchu si myslela, že kdo příliš plánuje na černý den, ten se ho nakonec dočká.
Večer proběhl v příjemné atmosféře. Tchyně se ale pokusila několikrát začít citlivou debatu o zbytečných výdajích. Lenka poznala, že naráží na ni.
A kdy jste naposledy byla na manikúře, Anno? neudržela se Lenka.
Já… zarazila se Hynekova maminka. Já jsem nikdy nebyla. Doma si ruce udržuju čisté, to mi stačí.
Nikdo jiný tomuto krátkému rozhovoru nevěnoval pozornost. Ale Lence to jako ženě přišlo líto. Vychovala dva syny, slušně vydělávají, a ona si nedopřeje ani malou radost.
Hynku, a dělá tvoje máma vůbec něco sama pro sebe? ptala se Lenka cestou domů.
Nevím. Kouká na televizi, vaří, občas jde k sousedkám. Proč?
Protože si nikdy nic hezkého neužila! Vemte ji do kina, do divadla, na večeři…
Ale jděte, ona to nepotřebuje, nepřeháněj.
Lenka zmlkla a v duchu srovnala tchyni s vlastní maminkou. Ta si, i když peněz nebylo nazbyt, vždy našla na novou trvalou, šaty nebo abonentku do městského divadla.
Lenka se rozhodla, že tchyně by měla aspoň zkusit žít taky trochu pro sebe, a ne jen sedět u televize a čekat na vnoučata, kterým by se stejně celá obětovala.
Za pár dnů zavolala Anně Novotné a přemlouvala ji, aby si spolu zašly na procházku, poseděly u kávy. A že by se třeba na chvilku stavily i do salonu Lenka si chtěla dojít na kosmetiku a nabídla Anně, že jí ráda dopřeje libovolnou proceduru.
Ale co tě napadá, lekla se Anna. Klidně počkám v hale nebo venku.
A proč? Lepší je strávit půl hodiny příjemně! Aspoň manikúru a masáž rukou?
Tchyně nakonec neochotně souhlasila. Lenka předem zavolala do svého salonu, kde ji dobře znali, a domluvila vše.
Holky, moc prosím, věnujte se tchyni opravdu špičkově. Nabídněte jí nenápadně i pedikúru nebo masku, cokoliv. Když se bude ptát na cenu, řekněte, že už je vše zaplacené ať si užije. Děkuju! Když se jí to zalíbí, získáte novou stálou klientku.
V domluvený den přivedla Lenka uhlazenou tchyni do salonu a svěřila ji do rukou personálu.
Jen půl hodinky, že jo, Leni? ujišťovala se žena opakovaně. A kolik ti mám dát? Kolik to stojí?
Když Annu Novotnou odváděla milá kosmetička, Lenka si sedla v hale a vytáhla si mobil. Ten den si nedopřála žádnou proceduru pro sebe, jen počkala.
Přestože byl víkend, rozhodla se odpovědět na pár pracovních mailů. Tak přečkala čas.
Tchyně vyšla až za dvě hodiny uvolněná, svěží. Personál znal své řemeslo.
Leni, miláčku, tolik péče jsem v životě nezažila! Dali mi kávu, bylinný čaj… Všichni tu byli moc milí! A ta cena, to musí být strašně drahé…
Dnes tu máme akci! zasáhla recepční. Když přivedete kamarádku, všechny procedury má zdarma. Takže tentokrát neplatíte nic.
Lenka s usmívající se tchyní zašly na kávu do blízké kavárny. Anna si upila kapučína a opřela se pohodlně do křesla.
Co kdybychom chodily na takové dámské dýchánky spolu častěji? navrhla Lenka. Pro stálé zákaznice jsou tu vždycky solidní slevy. Líbil se vám to, že ano?
Opravdu moc, přiznávám, řekla Anna. Netušila jsem, že to může být tak příjemné.
Měla jste to zkusit dřív!
Dřív to nešlo… Kluci byli malí, manžel, a ten budiž mu země lehká byl hodně šetřivý, výdaje neschvaloval. Pak už to zkrátka nebylo potřeba…
Ale teď už je proč! Budete mi dělat společnost, sama bych nerada.
No, možná občas půjdu s tebou. Někdy.
A tak to začalo tchyně začala se snachou chodit na kosmetiku a upravovat se. Lenka jí nenápadně obměnila šatník, ceny vždy zlehka snížené. Přemluvila manžela, aby pozvali mámu do restaurace. Ve čtyřech pak šli i do kina. A na Vánoce dostala Anna pod stromeček abonentku do divadla.
Ty jsi ale omládla! chválily je sousedky.
To víte, mladí nás táhnou, usmívala se skromně Anna.
A opravdu měla pocit, že právě teď, na důchodu, kdy je maminkou dvou dospělých synů, jí začala nová mladost. 🪷🪷🪷Jednoho jarního podvečera stála Anna před zrcadlem, v nových šatech a s jemně nalíčenou tváří. V zrcadle zahlédla ženu, jakou bývala kdysi dávno, ale s novým klidem v očích. Vzpomněla si na rozpačitý začátek s Lenkou, na ty tiché obavy, že všechna ta krása je jen povrchní. Teď ale cítila, že to není o povrchu, ale o tom, dovolit si žít radostně.
Zvonek oznámil příjezd mladých. U dveří stála nejen Lenka s Hynkem, ale i starší syn s rodinou. Všichni ji překvapeně obdivovali. Anna se zasmála. Ne proto, aby vzbudila pozornost ale protože cítila, jak lehké může být žít, když se člověk nebojí být taky vlastní nevěstou, i když už mnohé odžila.
Zdálo se jí, že slyší šum minulých let, šedivých dnů, které se za ní zavřely jako staré dveře. Teď tu byl nový svět, ve kterém se mohla ještě mnohému naučit a všem být opravdovou inspirací.
Lenka ji jemně vzala za ruku: Co říkáte, Anno, co všechno nás spolu ještě čeká?
Anna se usmála a v její tváři byl klid i zvědavost malého děvčátka. Kdo ví? odpověděla potichu. Ale tentokrát už nebudu čekat, až mě někdo pozve. Teď už si umím pozvat život sama.
A opravdu když večer zůstala doma sama, poprvé v životě vzala telefon a zavolala kamarádce, že druhý den zajdou spolu na víno. Život si ji vybral a ona ho poprvé odvážně přijala.