Marie, nejbližší kamarádka mé ženy, pravidelně padá do velmi nepříjemných situací, i když se o to nijak zvlášť nesnaží. Je zkrátka takový člověk, anomálně smolný. První bizarní případ se jí stal asi před třemi lety.
Marie se vracela z práce o půlnoci, zaparkovala auto a jako obvykle se rychlým krokem vydala na strhující a vzrušující stometrový sprint k vchodovým dveřím domu. Tři metry před cílem byla zastavena. Ze tmy se vynořili dva muži v kapucích a doporučili: “Ani hnout,” žádali peníze, šperky a další cennosti, a aby oběť nezačala zbytečnou diskusi, udeřili Marii pálkou do hlavy.
Výsledek: otřes mozku, rozsáhlá modřina a k tomu drobnosti jako ztracená kabelka s velmi důležitými dokumenty, penězi, klíči a pasem. Když se vzpamatovala, podala trestní oznámení na policii. Strážníci s neochotou zahájili případ, ale vzápětí ho uzavřeli s odůvodněním: “Pro nemožnost zjistit osobu podléhající odpovědnosti.” Marie byla zklamaná a nechtěla se jen tak vzdát, prošla celý svůj dům a vyptávala se, jestli někdo něco neviděl nebo neslyšel.
Nakonec měla štěstí, našel se člověk, který měl v té noci auto s nahráváním zaparkované u vchodu, a dokonce video odnesl na policii hned ráno (to byl přibližně stejný čas, kdy Marie s ovázanou hlavou podávala oznámení). Muže s občanskou aktivitou pochválili, ale řekli, že video není až tak přehledné, slova nesrozumitelná, a že tváře jsou běžné. Jen pokud by útočníci měli na tričkách napsané číslo pasu a trvalé bydliště, nebo pokud by jasně a nahlas oznámili svá jména do kamery… Na konci děkuji a nebudou se nechat rušit.
Marie musela přestat bojovat a video si nechala jako trpkou vzpomínku. Od té doby se jí manžel snažil vždy vyzvedávat na parkovišti, a děti sledovaly z okna.
Manžel ovšem taky měl hodně práce a někdy se vracel ještě později. Občas nezbylo, než aby Marie sama šla od auta do domu, a dříve či později se scénář téměř zopakoval. Rozdíly byly v drobných detailech: po prvním úderu se tentokrát nevzdala a stihla vystříkat útočníkům pepřový sprej, takže místo jednoho úderu dostala dva (druhý podstatně silnější).
Policie se v žádném případě nenamáhala změnit svůj vyšetřovací plán a tentokrát případ uzavřela ještě rychleji než poprvé, jelikož oběť tentokrát tváře útočníků vůbec nezahlédla.
Uběhl nervózní a únavný rok, během kterého si manžel sbalil kufry a vydal se hledat snadnější život v zahraničí, Marie změnila několik míst zaměstnání, udělala nový účes a provedla rekonstrukci bytu.
Jednoho dne zajela umýt auto a poznala jednoho ze svých útočníků. Bylo zřejmé, že zaměstnanci myčky ho dobře znají, ale policie byla skeptická: “I kdyby to byl on, nic mu nemůžeme dokázat. Video je rozmazané a není jasné, jestli vás praštil do hlavy nebo jen vyšel s pálkou z vchodu. A nikdo nám nedovolí držet na myčce hlídku a chytat neznámé, takže, noste si přilbu, slečno, pokud už večer sama venku chodíte.”
Rozčarování trvalo ještě další fantastický rok, během kterého ustaly bolesti hlavy. Marie se zamilovala do muže, kterého začala nazývat svou skalní oporou, a dokonce s ním šťastně uzavřela sňatek. Brzy poté byl starý, odpráškovaný případ přepadení náhle opět otevřen, jako by zázrakem, a oba pachatelé byli rychle polapeni a odsouzeni k dvanácti letům vězení.
I přes pozitivní změny, potíže s drobnou kriminalitou stále Marii nacházely. Jednoho večera spěchala na důležité pracovní setkání, nechala auto a vrhla se do metra. Po vystoupení zjistila, že její oblíbená taška má hluboký řez a krásná peněženka s doklady, kartami a penězi na dovolenou je pryč.
Marie udělala pár dramatických vzlyků a okamžitě zavolala svému milujícímu manželovi: “Ahoj, miláčku, neuvěříš, ale znovu mě okradli, asi v metru.”
Její muž, chopil se situace: “Nedělej si starosti, všechno bude v pořádku. Kde jsi teď?”
“U stanice Anděl.”
“Zůstaň na telefonu, vrať se do metra a jakmile uvidíš policistu, dej mu telefon a zrelaxuj se.”
Za půldruhé hodiny seděla oběť na policejní stanici v metru, zatímco kolem chodili zaměstnanci, kteří jí nabízeli čaj: zelený, černý nebo s bergamotem.
Po dvou úmorných hodinách se objevil zpocený a zadýchaný kapitán s ženskou peněženkou v ruce plnou všeho, včetně peněz. Je fajn být vdaná za generála policie.