Děti rostou rychle, takže jsem si ani nevšimla, že to moje už dupe a běží za tatínkem. Snažili jsme se prvorozenému koupit ty nejlepší věci, někdy i na úkor vlastních přání.
Koupili jsme drahý kompaktní kočárek, aby se vešel do auta. Sloužil nám věrně, používal se opatrně, protože jsme ho původně chtěli prodat dál.
Tak se stalo, že těsně poté, co z něj syn vyrostl, jsme kočárek dali na prodej na jeden z portálů. Manžel radil slevit 30 procent z původní ceny, ale já jsem pochopila, že teď je těžká doba, lidé nemají moc peněz, tak jsem se rozhodla: prodám za poloviční cenu, tak se také rychleji prodá a udělá se dobrý skutek.
Doslova 5 hodin po podání inzerátu mi zavolala milá a sympatická slečna, která mi nabídla, že se sejdeme a kočárek si osobně prohlédne. Souhlasil jsem a za půl hodiny zazvonil zvonek u dveří.
Když jsem otevřela dveře, ztuhla jsem překvapením: na prahu stála moje neteř, se kterou už dva roky nejsme v kontaktu, hádaly jsme se kvůli klukům. Měla jsem velkou radost, že ji vidím; dlouho jsem hledala záminku k obnovení našeho vztahu.
U šálku čaje jsem si uvědomila, že má se svým přítelem syna. Moc nevydělávali.
Po upřímném rozhovoru jsme se šli podívat na kočárek, neteři se líbil a já jí s radostí nabídl, že jí ho dám levněji, než bylo inzerováno.
Druhý den jsem se s radostí připravila na příjezd hostů a připravila výbornou večeři. Sedli jsme si jako rodina, zavzpomínali na staré časy a užili si shledání.
Když nastal čas uzavřít obchod, neteř, která si zřejmě uvědomila, že jsem ochotná udělat ústupky, řekla, že by bylo hezké, kdybych jí dala kočárek jako dárek k narozeninám.
Na tak drahý dárek jsem nebyl připraven a řekl jsem to rovnou.
Velmi se na mě urazila, nazvala mě lakomcem a s křikem odešla z bytu. Pak řekla rodině, že ji to mrzí a že ji v tom podporují, což vedlo k tomu, že jsme s rodinou také přerušili kontakt.
Díky tomu jsem si uvědomila, že není možné být na všechny hodná, a s příbuznými už nebudu obchodovat.
