Moje neteř Louisa se rozhodla přestěhovat do jiného města. Její otec tam měl byt po její matce.
Už dlouho chtěla žít odděleně , měla dokončené studium, líbila se jí její profese, takže nepředpokládala žádné problémy se zaměstnáním. Jedinou nevýhodou, která Louise působila velké potíže, bylo bydlení v neznámém městě, kde neměla žádné přátele ani příbuzné. Pak zjistila, že její bývalá spolužačka Sara se už dávno také chystá vyletět z rodičovského hnízda, a Louisa jí bez váhání nabídla, že se k ní nastěhuje.i
Meškanice byla velká, tři prostorné pokoje, dlouhá chodba, velká kuchyně, samostatná koupelna. No prostě bylo velké. Louisa se ani nebála, místa bylo dost pro dva lidi. Sara neměla moc peněz, a tak jí Louisa nabídla, že u ní bude první měsíc bydlet zadarmo, a také jí koupila novou pohovku. Jinak byl byt víceméně zařízený.
Pak bylo na čase najít si práci. Louisa si okamžitě našla práci na dobrém místě a pak se rozhodla, že kamarádce pomůže. Našla pro ni dobré místo s vysokým platem, ale Sara rozhodně odmítala pracovat v potravinovém řetězci. Řekla, že si najde něco vhodného pro sebe.
Sara jezdila na pracovní pohovory taxíkem a utratila za ně spoustu peněz. Peníze jí rychle došly. Louisa jí musela pomoci, půjčila kamarádce peníze. Po třech týdnech hledání získala Sara práci v malém kosmetickém salonu. Práce je v pořádku, rozvrh je 2 na 2, ale vždycky se dá změnit nebo si vzít volno, plat je malý, ale Sara byla se vším spokojená.
Louisa měla z Sary velkou radost, ale myslela si, že její kamarádka bude ve volném čase hledat něco jiného. Ale ne, každý den, když Louisa přijde domů, Sara sedí u kompu nebo u televize, v kuchyni je nepořádek. Nejenže pracuje jen tři až čtyři dny v týdnu, ale doma nedělá nic.
Sara vrací, co si půjčila. Nějaké peníze dává na byt a zbytek se snaží neutrácet. Šetří si na drahé oblečení. Vždycky požádá Louisu o něco dobrého. Po Luisiných požadavcích dívka několikrát uklidila, ale bez nadšení. Do domu nic nekupuje, žije s ní už půl roku a nemá ani zařízený pokoj. A to tam má jen malou skříňku a pohovku, kterou jí Louisa koupila.
Louisa si nemyslela, že bydlení s bývalou spolužačkou bude trvat tak dlouho. Luiza nechce Saru požádat, aby se odstěhovala. Kromě toho, kde má ta chudinka bydlet, nemá peníze na pronájem bytu. Sotva si může dovolit pokoj. Buď se bude muset potulovat po cizích koutech, nebo se vrátí k rodičům, ale pak bude Lujzu určitě nenávidět.
A teď si Luiza našla přítele. Je to něco vážného, chtějí spolu žít. Navrhne jí, aby se k němu nastěhovala, jenže on žije se svou matkou, a proč by měla Luiza chodit k němu nebo bydlet v pronajatém bytě, když má svůj vlastní? Ale ne, je tam spolužák. Sara vycítí Luisinu nelibost, ale žádá ji, aby se jí nemíchala do života, nazývá ji manipulativní, ublíženou, uraženou a naštvanou. Prohlašuje: „Když jsi měla strach, pozvala jsi mě k sobě, a teď jsi se vším nespokojená, asi mě vyhodíš, ty zrádkyně!“. Louisa neví, co má dělat, a žádá o radu.
