Víš, občas přemýšlí Markéta o svém životě vždyť už jí je přes padesát. Nemůže říct, že její manželství s Petrem je šťastné, a přitom se brali z lásky. Jako kdyby jí ten okamžik, kdy se něco změnilo, prostě proklouzl mezi prsty.
Bydleli v malé vesnici v domku Markétiny tchyně Milady. Snažila se, aby doma bylo klidno, Miladu vždycky respektovala a ta se k ní chovala opravdu dobře, měla pro Markétu jen samá slova chvály. Markétina máma bydlela v sousední vesnici s mladším synem, byla často nemocná.
Milado, jak vycházíš s tou svojí snachou Markétou? ptaly se sousedky u pumpy, v obchodě nebo jen tak cestou.
Nemůžu si na Markétu stěžovat, je slušná, všechno v domácnosti zvládá, pomáhá mi, odpovídala Milada pokaždé.
Tak tomu nevěříme! Kdy naposledy tchyně chválila snachu? smály se ženské.
Vaše věc, mávla nad tím Milada rukou a šla dál.
Markéta porodila dceru Barunku, všichni v rodině byli šťastní.
Barča je celá já, hledala Milada své rysy v vnučce. Markéta se tomu jen smála bylo jí vlastně jedno, komu je dcera podobná.
Když byly Barunce tři, Markéta přivedla na svět syna. Zase radostné starosti. Petr pracoval, ona byla doma s dětmi, Milada pomáhala a žilo se v klidu, možná i lépe než u jiných: Petr nepil, což byl zázrak některé sousedky tahaly své muže domů z hospody a nadávaly na celý svět.
Pak Markéta čekala třetí dítě, když se doslechla, že ji Petr podvádí. Vesnice tam se nic neutají. Celý šum o Petrovi, jak si začal s Ivou vdovou. A sousedka Věra jednou přijde:
Markéto, čekáš třetí dítě, a on ti běhá za jinýma ženskýma!
Věro, to není možné, nikdy jsem nic podezřelého nevšimla, divila se Markéta.
To se těžko pozná, když máš dvě děti a třetí na cestě, domácnost a tchyni na krku! Vesnice už to ví dávno. Iva to ani netají.
Markéta byla zničená, Milada to věděla taky, mlčela, jen Petr jí říkal:
Co řešíš, mamko? Ženský si povídají, to víš, jak už to ženský mají.
A jednou Věra zase letí za Markétou:
Markéto, Petr teď skočil k Ivě na dvůr, sama jsem ho viděla, vracela jsem se z obchodu. Chceš skončit sama se třema dětma? Jdi tam a vytáhni Ivě aspoň pár vlasů! Jsi těhotná, Petr si na tebe nedovolí.
Ale Markéta byla spíš tichá, o hádky nestála. Iva byla rázná, uměla se ozvat. Její manžel se utopil, taky to nebylo jednoduché, a od té doby se Iva uměla bránit. V Markétě to hlodalo, nakonec se odhodlala.
Aspoň se Petrovi podívám do očí, třeba se mi konečně přizná, řekla Miladě, ale ta ji přemlouvala, ať nikam nechodí.
Markéto, kam s tím břichem půjdeš. Mysli na sebe
Byl podzim, už byla tma. Markéta klepala Ivě na okno, ale Iva se z druhé strany dveří smála:
Co chceš? Proč tady ťukáš?
Pusť mě dovnitř, vím, že tam Petr je, sousedka mi to řekla, zvolala Markéta.
Tak to určitě, běž domů, nedělej ze sebe komedii, smála se Iva.
Markéta chvíli přešlapovala, pak šla domů. Petr se vrátil málem ráno, opilý. Nepil často, ale když už, tak Markéta čekala.
Kde jsi byl? Vím, že jsi byl s Ivou, byli jste tam spolu, oslovila ho.
Nevymýšlej si, s Henou jsme pili, vůbec jsem nebyl u Ivy, bránil se Petr.
Markéta mu nevěřila, ale mlčela, nechtěla hádky a stejně kdo není chycen, není vinen, jak se říká. Přemýšlela celou noc:
Kam bych šla? Dvě děti, třetí skoro na světě, máma nemocná, brácha má taky tři děti doma, sotva tam dýchají.
A její máma jí často říkala, když si Markéta postěžovala:
Vydrž, holka. Když už jsi se vdala, máš děti, vydrž. Myslíš, že mně bylo snadno s tátou? Pil, honil nás, pamatuješ, jak jsme se schovávali u sousedů? Petr alespoň není násilný a tolik nepije. Ženský holt musí vydržet.
Markéta mámu neposlouchala ve všem, ale věděla, že odejít nemůže. I Milada ji přemlouvala, ať zůstane.
Holka, s dětma a třetím na cestě spolu Petra zvládneme.
Narodila se jim dcerka Bětka. Byla slabší, často nemocná asi se přežily Markétiny starosti a nervy v těhotenství. S časem byla klidnější, Milada jí věnovala spoustu péče.
A pak běží zase Věra:
Slyšela jsi? Iva pustila k sobě bydlet Michala, jeho žena ho vyhodila.
Tak ať je, aspoň tam nebude běhat Petr, vlastně se Markéta na chvíli uklidnila.
Za měsíc však Věra zase přiletí:
Michal už je zase u ženy doma, Iva je sama, ona si vždycky najde chlapa. Drž si toho svého Petra doma, nikdy nevíš, kdy ho to zas popadne.
Markéta a Petr dál žili, Milada byla spokojená. Ale víš co když to v chlapovi vře, dlouho nevydrží v klidu. Jednou šla Milada z obchodu, potkala svoji starou kamarádku Boženu.
Milado, jak se ti povedl ten Petr? Markéta je milá, krásná holka, ty ji pořád chválíš. Co mu chybí?
Zas někde lítá, Boženo?
Ale jo, lítá. Když má všechno jídlo, čistotu, klid pak si vyrazí za Věrou z jídelny.
Milada to Markétě neříkala, Petra sekýrovala tajně. Syn na matku křičel, nepleť se do toho.
Pro rodinu se dřu, peníze nosím, a vy na mě jen svádíte babské drby, bránil se Petr.
Časem už Petr ani nepil. Děti vyrostly. Barunka se vdala v okresním městě, kam šla na školu. Syn vystudoval vysokou v Praze, vzal si tam místní holku.
Nejmladší Bětka končí školu, chce taky do města. Petr už se zklidnil, nikam nechodí, jen práce a domov. Víc polehává na gauči, zdraví ho zlobí, úplně přestal pít.
Markéto, bolí mě srdce, strašně to jde do zad, stěžuje si. A bolí mě kolena, co to může být? Asi ty klouby. Asi musím k doktorovi na polikliniku.
Markétě ho není líto, její srdce už dávno zkamenělo kolik slz a zklamání s Petrem zažila, než mu došlo, že už je čas se usadit.
Zdraví mu teď hapruje, a tak se doma jen lituje, myslí si Markéta, ať si stěžuje těm svým bývalým ať teď pečují ony.
Milada už zemřela, pohřbili ji vedle manžela. U Markéty a Petra v domě je klid. Občas přijedou děti a vnoučata, radost je i pro Markétu, i Petra. Dětem si stěžuje na zdraví, občas i obviňuje Markétu, že ho neléčí. Barunka vozí léky, běhá kolem něj, dokonce Markétě říká:
Maminko, nezlob se na tátu, je nemocný. Markétu to mrzí, že se dcera staví na stranu otce.
Je si za to sám, měl divoké mládí. A teď chce, aby ho všichni litovali. Já jsem taky přišla o zdraví, když jsem kvůli němu tolik plakala, snaží se vysvětlit Markéta.
Syn se Petra snaží povzbudit, povídají si spolu, kluci mají k sobě vždycky blíž.
Děti jako kdyby Markétu nechápaly, když jim poprvé říkala, že jí Petr byl nevěrný a ona kvůli nim všechno vydržela. Jak mohla odejít a nechat je bez táty? Bolelo to, bylo to těžké. Ale co slyšela?
Maminko, nevracej se do minulosti, přestaň tátu trápit, řekla Barunka. Syn ji podpořil:
Mami, to je dávno, už to neřeš, uklidňoval ji a pohladil ji po rameni.
Je to pro Markétu trochu smutek, že stojí děti spíš na straně otce, ale rozumí jim, nebere si to osobně život je prostě život.
Děkuju, že jsi to doposlouchal až do konce, měj se krásně! Ať ti to v životě klape.