Boženě Novotné zavolal personál z továrny, kde pracovala 50 let, s tím, že ji chtějí poblahopřát k jejím 75. narozeninám a předat dárek.
To bylo radosti! Deset let už tam nepracuje a oni si na ni vzpomněli! I kdyby to byla jen obyčejná pohlednice, byla by šťastná.
Konečně ten den přišel. Božena se oblékla slavnostně, dokonce si nalíčila rty, a vyšla dříve, aby nepřišla pozdě. Celkem jako ona, tedy oslavenců, se tam sešlo šest. Všichni se znali a byli rádi, že se znovu vidí. Zástupce ředitele pronesl blahopřejnou řeč a každému předal obálku s bankovkou v hodnotě tisíce korun. Poté je pracovnice z personálního oddělení odvedla na oběd do závodní jídelny. Bylo to jako vzpomínka na staré časy stravování.
Na závěr každému darovali “balíček potravin”: pět různých druhů obilovin po 1 kg, balíček mouky 2 kg, tři konzervy ryb a láhev jablečného džusu o objemu 3 litry.
Bylo to sice pěkné a potřebné, ale jak to všechno donést domů?
Srdečná žena z personálního říká: “Milé dámy, nedělejte si starosti, můžete tady něco nechat v mém kanceláři a pak se pro to zastavit. Nebojte se, nic nezmizí!”
Božena se tomu v duchu usmála. Jakpak ne, nechat jim to tady a potom nic nenajít! Rozhodla se vzít vše najednou. Plastový sáček z obchodu měla vždy u sebe. Na sáčku bylo napsáno, že unese 10 kg, naložila tam obiloviny, mouku a konzervy, a džus vzala pod paži. Pomalu a opatrně se vydala po zmrzlém chodníku.
Božena bydlela dvě zastávky od továrny a vždy chodila pěšky. I teď se rozhodla jít pěšky, protože nastoupit do autobusu se zavazadly v rukou by bylo těžké. Cesta byla náročná, ale na duši měla radost. Ten džus vlastně ani moc nepotřebovala, měla doma hodně zavařeného z vlastních jablek, protože letos byla bohatá úroda. Ale co dali, to se hodí! A ty obiloviny? Pravda, čočku a jáhly moc nejedla, ale proč by se nevyužily?
Božena došla na roh ulice a odpočinula si. Právě když chtěla přejít malou silničku, auta stála na červenou. Rozhodla se přejít šikmo, aby ušetřila čas, protože přechod byl daleko. Led na silnici ji nutil být obezřetná.
Za volantem drahého auta, před kterým se Božena chystala přejít, seděl mladý muž se svou přítelkyní. Bylo pro ně vtipné vidět babičku, jak se tam kroutí, a mladík z nějakého důvodu zatroubil. Bylo to náhlé a hlasité!
Božena nadskočila, uklouzla a upadla na silnici. Sklenice džusu se rozbila.
Sama na sobě přistála a dva sáčky s obilovinami praskly a rozsypaly se. Balík mouky se protrhl.
Božena se postavila na nohy, otočila se k drahému autu. Přes zametené stěrači sklo na ni hleděli mladý muž s přítelkyní, dusili se smíchem a mávali rukama, ať rychle odejde z cesty.
Přes hlasitou hudbu a vlastní smích neslyšeli, co říká. Sklonila se, aby sebrala svoji kabelu, a mladík znovu zatroubil. V Boženě něco bouchlo.
Na okamžik si vzpomněla na vyprávění otce-válečného veterána, jak házel granáty na tanky a učil ji, aby se nenechala zastrašit. Božena opravdu zvedla sáček s obilím, prstem do něj udělala díru, aby sypala obilí, a hodila ho na čelní sklo auta. Potom další sáček.
Mladík troubil, ale z auta se bál vystoupit. Božena pokračovala v házení, když došly obiloviny, vzala balík mouky a hodila ho na střechu auta, kde se rozprskl. Pokryl auto bílou vrstvou. Přesvědčila se, že “střel” už není, dala do tašky konzervy a s jednou v ruce, jako by přemýšlela, kam ji ještě poslat, uviděla v očích mladíka za volantem hrůzu.
Takový výraz měli asi fašisté, když viděli naše vojáky. Vložila konzervy do tašky, oklepala ruce, přešla silnici a vydala se domů. Dýchalo se jí lehce a na duši měla klid. Ty obiloviny stejně moc nejedla a doma měla lepší džusy. A že dala lekci mladému floutkovi, na to by byl táta pyšný.
Dlouho svítil zelený na semaforu, auta objížděla velké krásné auto, řidiči se usmívali. Mladík nevystoupil, jen stále někomu telefonoval. Stěrače marně roztírali bílou kaši po skle.
Večer nečekaně přijel vnuk. Přivezl dort a šampaňské. “Babi, myslel jsem, že umíš jen dobré koláče péct, ale ty bys ještě zvládla i granát na tank hodit! Viděl jsem tě na YouTube!” teď je Božena místní celebrita.
Kdo by tušil, co zmůže “stará garda” ve chvílích zoufalství. Lepší neprovokovat.