Tomáši, co to je? přísně zeptala Jitka, držela v rukou košili. Co je to za růžovou skvrnu? Nějaká rtěnka? Takže jsi zase zdržel v práci
Jitko, co to povídáš? unaveně odpověděl jsem, když si rozbaloval pracovní věci. Jsem ze služby. Jaká rtěnka? V našem oddělení máme jen jednu sestru, paní Janu. Opravdu jsem vyčerpaný.
Jitka si otřela rty, svinula košili a zamířila do koupelny. Já jen těžce vzdychl.
Už je to přes šest měsíců, co s Jitkou jsme spolu. Zdálo se, že je u nás vše dokonalé, jen jedna věc Jitka byla nesmírně žárlivá. Vždycky si dokázala najít výmluvu i tam, kde žádná být neměla.
Podívej, vzlykala Jitka. Přesně tak mi podvádí. Podívej se na to.
Natáhla košili své sestře a zkřížila ruce. Byla zcela sklíčená.
Barbora, Jitčina sestra, se podívala na košili, nakouřila se na skvrnu a rozesmála se.
Co se směješ? naštvala se Jitka.
To je skvrna od ovocného džemu.
Jitka okamžitě vytrhla košili z Barborina držení a přičichla. Překvapení se v jejím obličeji mísilo se zmatením.
Musíš se uklidnit. Nechápu, odkud máš tu podivnou nedůvěru.
Jitka si sedla naproti Barboře.
My jsme jen nedávno začali chodit, svěřila se, odvracela oči. Vyloučila jsem ho ze vztahu, rozumíš? Podvedl mě v minulosti. A já Zpočátku jsem si myslela, že ode mě odejde, ale pak jsem pochopila, že ne odejde. A co víc. přerušila se.
To není důvod k obviněním. Nauč se důvěřovat.
Důvěřuji, protestovala Jitka. Jen se bojím ho ztratit.
Barbora zakroutila hlavou, nevěděla, co říct.
Kde jsi byl? se zeptala Jitka, ruce přikřížené. V první hodině po půlnoci.
Unaveně jsem povzdechl.
Jitko, přece jsi mě nechala jít s kamarády. Dívali jsme se na fotbal, trochu odpočinuli. Co je špatně?
David byl dlouho doma, volala jsem Lucii. Kde jsi byl poslední dvě hodiny?
David odešel dřív, protože jsem slíbil jeho ženě, a zůstal jsem se Štěpánem. Jitko, uklidni se. Jdu spát.
Šel jsem do ložnice a lehl do postele. Chtěl jsem zapomenout na její neustálé žárlivé výpady a najít klid v duši, jako dřív. Ale Jitka to zase všechno rozbil, jak vždycky.
Jitka vyšla z obchodu a mířila k domu. Hleděla do telefonu, nic si nevšímala. Náhodně odvrátila hlavu a zíravě se podívala po druhé straně ulice. Na krku Míša visela nějaká světlovlasá dívka. Smála se a radostně něco vyprávěla, zatímco on se bez ostychu přitiskl k ní.
Jitčiny oči se zahalily temnotou, hodila sáček s potravinami a vyběhla k chlapovi. Chytla ho za ruku a odtáhla stranou.
Věděla jsem to! zakřičela. Věděla jsem, že mě podvádíš. Jsi bez svědomí! Všude jsi mě klamal. Ne! zamrkala. Byla jsem v právu! Ty podvodníku!
Já jsem se na ni temně podíval, ruce se mi svíraly od hněvu, oči vrhaly obviňující pohled na světlovlasou dívku, která nic nechápala.
Jitko
Neodvážej se se mnou mluvit. Vím, co řekneš. Nechci slyšet žádná výmluvná slova.
To je moje sestra. Poloviční, přerušil jsem ji. Dcera tety Iny. Znám ji. A Viktorie je moje sestra, vyrostly jsme spolu. A raději jdi domů. Tam si promluvíme.
Jitka poslušně odešla a jen krátce řekla: promiň.
Domů jsem se vrátil pozdě. Byl jsem hodně rozrušený. Rty mi sevřely tak těsně, že se zdály neexistovat, oči nepohlížely na Jitku.
Tomáši
Už mě to nebaví, přiznal jsem. Nedokážu pochopit, odkud máš tak silnou žárlivost. Každý den od doby, co jsme spolu, slyším jen výtky. V tvých očích je pořád podezření. Žárlíš na pacienty, sestry, doktory, i na každou pouliční lampu. Už to přesahuje všechny meze a jsem opravdu vyčerpaný.
Tomáši! volala Jitka. Co, chceš se mnou rozejít? Prosím tě miluju tě! Promiň se mi, udělám vše, aby se to už neopakovalo. Prosím
Jitka se téměř zhroutila před mnou, chytala mě za ruce a zívala mi do očí. Měl jsem lítost, miloval jsem ji upřímně a dokonce jsem ukončil vztah, který trval pět let, jen pro ni. Nikdy jsem si nepředstavoval, že se k takovému odvážím, ale Jitka mě do srdce okouzlila. Teď však po mně požíraly pochybnosti zevnitř.
Miluji tě, zašeptal jsem, svírajíc její ruku a setkávaje se pohledem. Ale vše, co děláš, je nepřijatelné. Nemůžu tak dál žít
Už nebudu, vyplakala Jitka. Už nikdy. Jen zůstaneš se mnou. Nechápeš, nemůžu bez tebe.
Vydechl jsem a přitáhl ji k sobě. Nemohl jsem ji opustit, i po tom, co udělala.
Několik měsíců byl náš vztah v pořádku, už neprojevovala žárlivost alespoň to neukazovala a já si užíval společnost Jitky, nechodil jsem dříve do práce a zůstával co nejdéle doma.
Přišla podzim a sezóna chřipek, takže pacientů přibývalo. Nemohl jsem přicházet dřív, byl jsem vyčerpán, večeřel jsem doma a šel spát.
Jitka znovu začala pochybat. Zpočátku se snažila mi věřit, neptala se, proč moje košile voní cizími parfémy. V našem oddělení byla převážně ženská kolekce, těžko se na to dá dělat starosti. Ale s každým dnem se její podezření zvětšovalo, sledovala mě, kontrolovala košile, snažila se něco zjistit.
Jednou po práci jsem šel rovnou do sprchy. Tentokrát jsem byl tam krátce, chtěl jsem co nejdříve ležet v posteli. Skoro tiše jsem otevřel dveře a viděl, jak Jitka rychle prochází jeho telefon.
Jitko co děláš?
Dívka se zatřásla a okamžitě odhodila telefon.
Nic. Jen musím volat.
Ukázal jsem na její růžový pouzdro, ležící na posteli.
A svůj nemáš?
Je vybitý.
Obrazovka telefonu Kláry se rozsvítila, někdo napsal:
Opravdu? Úplně vybitý? Tak snad i lžeš. zvedl obočí. Možná mám ještě něco zjistit o tobě? Co?
Promiň, sklonila hlavu.
No, našla jsem, co jsem hledala? Miss Mareček zamručel jsem rozhořčeně.
Jitka pokrčila rameny.
Tiše jsem šel ke skříni a začal balit věci. Jitka vylezla z postele a chytla se za mou ruku.
Prosím, ne! Nesmíš. Už nebudu. Věřím ti Tomáši!
Ne, Jitko, podruhé jsem ti odpustil, ale už nebudu šlapat na hřebík. Už mě to nebaví. Chci žít klidně, důvěřovat a vědět, že mě důvěřují. To není život
Po půl hodině jsem sbalil všechny věci pod Jitčinu roztřesenou hlavu. Seděla na posteli, sevřená koleny.
Miluji tě. Opravdu. Ale takto už dál nemohu. A ty? Nic se nezměníš.
Opustil jsem pronajatý byt a vydal se k rodičům. Skončil jsem opravdu vyčerpaný.
Nedůvěra vždy zničí vztahy, jakkoli jsou silné. Pak člověk soudit sám sebe. Možná Jitka cítila, že jednou i já ji zradím, jako jsem zradil svou bývalou. Ale vybrala si mě. Vybrala si takového muže. Bez důvěry nemůže existovat ani láska, ani přátelství, ani žádné spojené soužití. To byla její největší chyba.