Nemohl jsi zaplatit všechny naše nákupy, nejen ty své?: Naštvala se už na první schůzce

Dobré zprávy

Dnes bych rád popsal jeden poměrně zvláštní zážitek, který se mi přihodil minulý týden v Praze. Na oslavě narozenin mé dobré kamarádky jsem poznal kluka, jmenoval se Michal a byl to známý jejího přítele. Celkem jsme si padli do oka, a tak mě pozval ven.

Když jsme se setkali, řekl mi, že musíme nejdřív zajít do supermarketu pro nějaké potraviny, protože prý pak půjdeme k jeho kamarádovi domů. Bylo venku chladno, a když nenavrhl ani kavárnu, ani kino, neprotestoval jsem a souhlasil.

Navrhl, že bychom mohli koupit pizzu a pár drobností. Vzali jsme vozík a zamířili na nákup. Najednou Michal začal do vozíku přihazovat drahou slivovici, balíček kvalitních klobás, sýr, dokonce i ananas…

Byl jsem trochu překvapený, já tam dal jen pomeranče a trochu sušenek, protože jsem u sebe neměl moc peněz. Šel jsem přece na rande, ne na velký nákup.

Pomyslel jsem si, že je možná štědrý a má to prostě tak ve zvyku.

Postavili jsme se do fronty k pokladně, bylo před námi asi pět lidí. V tu chvíli Michal najednou od vozíku odchází a říká, že se hned vrátí. Nevěděl jsem, co se děje. Když přišla řada na nás, rychle jsem vzal jen ty své pomeranče a sušenky a zbytek vrátil zpátky do regálu.

Šel jsem ke vchodu a vidím Michala, jak na mě čeká. Vzal ode mě tašku a podle váhy zjistil, že něco nehraje. Nechápavě se zadíval do tašky: A kde je zbytek? ptal se. Ukázal jsem mu zpět do obchodu.

Začal křičet, že jsem lakomec, že jsem mohl zaplatit všechno, že jsem mu zbytečně zabral čas…

Doma jsem si poprvé v životě řekl, že lidé jsou někdy vážně zvláštní. Kdyby mi hned řekl, co od toho očekává, možná bychom si oba ušetřili čas i nervy. Od teď si budu dávat větší pozor, s kým jdu nakupovat a jestli je to opravdu rande, nebo nákupní výprava.

Rate article
Add a comment