Nemáš peníze na jídlo? Najdi si práci! Jak dlouho chceš žít z peněz ostatních? Dnes jsem přišel o zaměstnání, ale nebudu tady žebrat s nataženou rukou.

Dobré zprávy

Tramvaj cvakal kolejcemi připomínal rybník ve větru venku hustě pršelo, kapky stékaly na zamlžená okna a lidé uvnitř hleděli každý někam jinam, tiše se ztrácející ve svých vlastních myšlenkách. Na zastávce U Bulhara nastoupil muž v ošuntělé bundě, s vlasy jako rozcuchané seno a očima, v nichž se zrcadlil smutek listopadových rán nad Vltavou.

Bylo mu možná čtyřicet, možná sedmdesát těžko říct. V tramvaji se najednou rozhostil pach mokré hlíny a upršených nocí, když muž natáhl ruce a rozpačitě řekl:

Lidičky, máte nějaké drobné na rohlík? Tři dny jsem nejedl a žaludek mi zpívá jak přetížená tramvaj.

Většina cestujících se ještě více ponořila do kabátů, někteří zamrkali do prázdna, zatímco několik dam začalo hledat v peněženkách pár korun v drobných.

Náhle však z předních sedadel vykřikl mladý muž s tváří brunátní od nespravedlnosti:

Nemáte na jídlo? Tak běžte něco dělat! Já jsem dneska dostal padáka z práce, a taky se neživím žebráním. Táhne mi na krk hypotéka na byt v Nuslích.

Vypadal na někoho, komu špatné počasí i život běžně klopýtají přes cestu. Bezdomovec sklopil zrak ke svým sepraným botám. Ruce špinavé od prachu a starostí začaly automaticky hrabat v kapsách. Vytáhl pomačkanou hrst mincí a natáhl je ke kritikovi:

Vemte, vy je teď potřebujete víc. Dobří lidé mi stejně nějak pomůžou.

Jakoby pršelo už i uvnitř tramvaje. Bezdomovec zamířil ke dveřím, chystal se vystoupit v metru na Muzeu, když za ním mladík vyskočil a pokoušel se mu drobné vrátit. Zbytek tramvaje pozoroval tu zvláštně zpomalenou scénu jako v mlze, kde zvuky a barvy splývají.

Nemůžu vzít od vás ty peníze, já koktal mladík.

Bezdomovec se zachichotal chraplavě, jako babí léto na starých chodbách.

Život je krásná věc, víte? Svět je plný dobrých lidí. Hlavně si umět užít každou chvíli, i když prší, pronesl zamyšleně.

Mladík zůstal stát na zastávce, mince pevně sevřené v ruce, tváře mokré slzami a vzduchem promáčenými sny. Věděl, že vzpomínka na tohoto muže mu v srdci zůstane dlouho, jako těžký podzimní déšť nad Prahou.

Rate article
Add a comment