Už od dětství jsem snil o tom, že budu mít tu nejlepší ženu a nejmilejší dceru.Ano, pro muže to není typické, ale i takoví mužští představitelé existují. Oženil jsem se, když mi bylo 27 let, byl jsem už poměrně zralý, založil jsem vlastní firmu. Vybral jsem si správnou ženu – byla chytrá, vzdělaná, s právnickým vzděláním, velmi krásná a dobře vychovaná.
Byl jsem si jistý, že s takovou ženou budu dobře vycházet. A tak jsme spolu žili šestnáct let. V průběhu let se naše firma stala velmi výnosnou. Žijeme v naprostém blahobytu, máme se rádi. Máme patnáctiletou dceru. Zdá se, že dcera má vše, co potřebuje. Má dva milující rodiče, vždy jí věnujeme maximum času, všechno jí kupujeme. Má nejlepší oblečení, pomůcky, vlastní pokoj, zařízený podle jejích představ. Má všechno, na rozdíl od milionů jiných dětí.
Bohužel naše dcera je prostě rozmazlená puberťačka. Chybí ve škole, chodí za školu, je drzá na učitele, kouří cigarety a nejednou přišla domů opilá, sotva se držela na nohou. Poslední incident, po kterém jsem se rozhodl přijmout drastická opatření, byl, když spolu s dalšími dvěma dívkami zbila spolužačku. Zřejmě kvůli jednomu klukovi.
A co ji čeká v budoucnu? Vězení, léčebna? Celkově jsem musela brát svou dceru vážně. Sama pocházím z vesnice, nejednou jsem tam jezdila za rodinou. Ale teď už tam nikdo není. Znám jednu rodinu – je tam matka, otec, který rád pije, a sedm dětí různého věku. Takže pracují od rána do večera na zahradě a u dobytka. Matka nepije, ale je to velmi přísná žena.
Tak jsem se s ní dohodl, že jí dám slušnou částku peněz a ona si vezme dceru k sobě. Hned jsme se dohodly, že pokud bude moje dcera svéhlavá, a to rozhodně byla, má ta žena právo ji potrestat.
Řekla jsem dceři, že v rámci trestu uloženého soudem pro mladistvé bude muset jít na venkov, a ona mi uvěřila. Moje žena nechtěla, ale souhlasila. nebylo z toho východiska – z našeho dítěte se stávala opravdová zrůda.
No a v domě této ženy moje dcera viděla, co znamená skutečný život. Vstávala se všemi dětmi za úsvitu, orala na zahradě, starala se o dobytek a žila v domě, kde byly špinavé a vlhké zdi. Nejednou se pokusila být na paní domu hrubá, ale ta se o ni rychle postarala. Dcera zkrátka pochopila, že to, co má, je třeba ocenit. Když jsem ji odtamtud odváděl, objímala mě i mou ženu a prosila o odpuštění. Řekla, že všemu rozumí. Teď má skvělé známky, chová se slušně, zůstává doma celou noc, nepije a nekouří. Kdo ví, co by se stalo, kdyby nebylo těchto tvrdých opatření.
