– Nevím, proč porodila dítě, když myslí jen na svou kariéru a na svůj vzhled,” stěžuje si Eva.
Jejímu synovi je třicet let. Je úspěšným politikem, ale jeho žena dosáhla mnohem větších výšin. Přestože je o deset let starší než její manžel, na dítě neměla čas. Mateřství nebylo součástí jejích plánů.
Evina snacha se snažila všem dokázat, že je úspěšná, a tak se bála, že ztratí čas. Manželé si samozřejmě navzájem pomáhali, ale doma se vídali jen zřídka. Každý z nich byl zaneprázdněn prací. Kupovali si byty, auta, vily, ale štěstí u nich doma nebylo.
Eva si už myslela, že se nedočká vnoučat. Byla zvyklá na hospodyni v synově bytě, na jejich dovolené, jídlo v restauracích a drahé dárky, jenže syna jí bylo pořád líto.
Pak se najednou dozvěděla, že její snacha je těhotná. Bylo jí 40 let a rozhodla se porodit. Jenže celou rodinu předem varovala, že nebude ženou v domácnosti – musí si hledat chůvu.
– Snacha odešla z kanceláře až po porodu. Na schůzce jí praskla voda. A v porodnici jí pořád pípal telefon. Myslela jsem, že po odchodu z porodnice půjde rovnou do kanceláře,” říká babička.
Snachu přemohly hormony. Doslova se třásla o syna – prvních několik nocí ani nespala, bála se, aby nepropásla okamžik, kdy se dítě probudí. Pak se dostala do rytmu a uklidnila se. Všechno kolem dítěte dělala sama, k vnoučkovi nepustila ani babičku.
Když snacha přestala kojit, okamžitě nadhodila téma návratu do práce. Tuto informaci oznámila pod záminkou, že to její zástupkyně nezvládá a že se jí firma rozpadá před očima. Dlouho hledala pro svého syna chůvu, protože cizí osobě nemohla plně důvěřovat. A pak nabídla své tchyni, aby jí dítě za peníze pohlídala – a tchyně souhlasila.
Tak se Eva stala chůvou svého vlastního devítiměsíčního vnuka. První měsíc šlo všechno hladce. Snacha se cítila dobře a babička si nestěžovala.
– O víkendech jsem odpočívala a děti se staraly o vnouče. Jen občas snacha zavolala a požádala o pomoc, když se vyskytla nějaká naléhavá situace. A pak vyhodila hospodyni a začala po mně chtít, abych uklízela a vařila. Samozřejmě za úplatu. Ale s novorozencem bylo těžké všechno zvládnout,” říká Eva.
Jednoho dne přišla snacha domů v době oběda a uviděla svého syna nikoli v postýlce, ale v ohrádce v kuchyni. Její tchyně v té době myla ledničku. Schválně tam chlapce nechala, aby nemusela pořád běhat do pokoje ve druhém patře.
– Nešla jste se projít? Proč je v ohrádce a ne v postýlce? – Snacha se rozhořčila.
– Ta lednice tak smrdí, že ji ani nechci otevřít. Dítě usne a pak půjdeme ven.
– Nechápu, za co ti platím tolik peněz. Potřebuju, aby moje dítě bylo nakrmené, zdravé a bylo o něj dobře postaráno. A ledničku můžeš umýt jindy.
Druhý den se hospodyně objevila v synově bytě znovu. Snacha však začala pečlivě pozorovat, zda tchyně dodržuje denní režim, zda se o dítě dostatečně stará, zda mu neubližuje. Upnula se na Evu kvůli každému smrčku a odřenému kolenu.
– Nejspíš si najala hospodyni, aby mě špehovala. Také rozmístila po celém bytě kamery. Dokonce jsem se bála jít na záchod, protože mi platí! – stěžuje si důchodce.
Po další poznámce babička řekla, že dává výpověď. Už má dost toho, že ji trestají jako školačku. Ať si najmou chůvu. Snacha začala příbuznou osočovat, zasypávala ji ošklivými slovy a urážkami.
Eva sice podala výpověď, ale od té doby se s vnukem nesměla vídat. A její syn se teď postavil na stranu své ženy a ze všeho obviňuje matku.
– Nejsem robot! Je mi líto syna i vnuka, ale nehodlám se své snaše klanět,” komentuje žena.
Střídají pečovatele jako v rukavičkách – takové lpění nikdo nesnese. Kdyby se jí snacha rovnou omluvila, možná by si to rozmyslela. Ale teď už není cesty zpět.
