Včera jsem měla narozeniny a upřímně řečeno, pořád si nejsem jistá, jestli to byl totální průšvih, nebo ten nejlepší večírek mého života.
Všechno začalo tím, že jsem jako naivní duše svěřila organizaci své nejlepší kamarádce Janě. Přísahala, že všechno bude „na jedničku“, že stůl se bude prohýbat pod výborným jídlem a hosté budou nadšení. No jasně, Jano! Když jsem přišla domů z práce, přivítala mě scéna jakoby z nějaké komedie o katastrofálních oslavách.
V obýváku vládl totální kalamáj. Zbytky salámů a sýrů, už lehce vysušených, se povalovaly kolem oliv, které zřejmě nikdo ani neochutnal. Rajčata, okurky a nějaký povadlý paprika vypadaly, jako by je vyndali z lednice minulý týden. Měla jsem podezření, že Jana prostě seslala vše, co našla v lednici, a nazvala to „sváteční tabulí“. Lahve s vínem, džusem a něčím šarampádovým stály všude možně, některé už napůl prázdé. Asi někdo začal oslavu beze mě.
Jana mě uvítala u dveří s úsměvem od ucha k uchu. „Tak co? Není to super?“ pyšně ukazovala na ten kulinářský chaos. Přikývla jsem a snažila se skrýt překvapení. Nechtělo se mi kamarádku ranit, když očividně dala do všech sil. Ale v hlavě se mi honila jen jedna myšlenka: „Kdo proboha jí vyschlé salámy na narozeninách?“
Můj bratr Martin, jako vždycky, přidal svou trošku do mlýku. Přinesl dort, který vypadal, jako by přežil pád z třetího patra. Krabice byla pomačkaná, krém rozetřený po víku a nápis „Všechno nejlepší!“ připomíval spíš nějaký moderní abstraktní umění. „Sám jsem ho vybíral!” prohlásil hrdě a postavil dort na stůl. Podívala jsem se na to dílo a řekla si, že bych raději zapálila svíčky za šera – třeba si nikdo jeho stavu nevšimne. Ale Martin byl tak pyšný, že jsem ho nechtěla zklamat. Nakonec je to můj bratr a jeho nadšení vždycky přebije všechny nedostatky.
Jitka, moje kolegyně, se také „vyznamenala“. Darovala mi kosmetický set, jehož obal vypadal, jako by ho měla doma už od revoluce. „Říkala jsem si, že by se ti mohl líbit!“ usmála se tak upřímně, že jsem ani nemohla být naštvaná. No, aspoň budu mít něco nového v koupelně. I když jsem tušila, že ten krém s vůní „kvetoucí třešně“ bude příliš lepkavý a řasenka už suchá. Ale to jsou jen maličkosti.
Hosté samozřejmě také přidali svou trošku. Někdo přitáhl kare a během chvíle se celý byt otřásal od nejapného zpěvu českých hitů z devadesátek.