Mýlím se někde?
Dobrý den. Jsem Anna a je mi 25 let. Jako každá normální žena v tomto věku chci prince na bílém koni, svatbu, děti atd.
Zatím to však nefunguje!
Než jsem potkala svého současného přítele Roberta, měla jsem dva vztahy, které trvaly každý skoro dva roky. Je milý, starostlivý, pracovitý…
Nic mi s ním nechybí.
Problém je, že spolu chodíme už celý rok a já chci udělat další krok.
Byla bych moc ráda, kdybychom spolu žili, ale on mi na rovinu řekl, že na to není připravený.
Jako důvod uvedl, že bychom spolu asi nevycházeli tak dobře jako teď a že domácí záležitosti by tu lásku asi zabily.
Podle téhle logiky – měli bychom bydlet každý v jiném bytě a vídat se jen občas…
Trochu mě to uráží, je mi to líto a nevím, jak dál.
Pokud mu představa našeho společného bydlení přijde děsivá, co když se budu chtít vdát a mít děti! Chci velkou rodinu. Mým snem je mít jednou alespoň tři děti a odstěhovat se žít na venkov.
Zapomněla jsem zmínit, že mému příteli je 27 let. Mám dokončené vzdělání a mám normální práci.
Chci říct, že už nejsme moc mladí. Mám známé, kteří jsou v tomto věku již ženatí a mají dvě děti.
O sobě mohu říci, že jsem slušná hospodyňka, tj. umím udržovat pohodlí domova.
Pravidelně uklízím, ale nezacházím do extrémů a myslím, že by si člověk na bydlení se mnou snadno zvykl.
Nevím, kde je problém, jestli toho chci moc….
Nebo to uspěchávám?
Chci jen normální vztah, blízkost a náklonnost.
Nevím, jak dlouho musím čekat, než se bude cítit připravený…
Co byste mi poradili?
