Já a moje snoubenka Markéta se opravdu milujeme. Oba máme dvacet let. Jsme přáteli už od čtvrté třídy a od šesté třídy jsme už byli pár. V mladém věku se nám narodil syn.
Samozřejmě to nebylo to, co od nás naši rodiče očekávali. Ale prostě se to stalo. Náš syn je pro nás opravdovým pokladem! Dnes slaví třetí narozeniny. Máme vlastní byt v Praze a já jsem se rozhodl, že se ožením s mojí milovanou Markétou.
Na svatbu jsme pozvali přibližně sto hostů. Většina z nich jsou příbuzní z různých koutů Česka. Ani s některými nejsme moc v kontaktu, ale při podobné příležitosti je škoda se nesejít.
Od chvíle, kdy jsme všem oznámili, že se budeme brát, začala mě moje máma přesvědčovat, abychom syna nechali doma u chůvy a nebrali ho s sebou.
Prý bychom měli myslet na jeho pohodlí, na jeho stav a neobtěžovat nikoho z hostů. Každý si chce odpočinout a bavit se. A hlídat dítě není žádná legrace. Nemáme na to čas. Je ještě malý a stejně ničemu nerozumí.
Jenom já a Markéta si myslíme, že syn by rozhodně měl být u toho, když je to tak důležité v našem životě. Tenhle okamžik se už nikdy neopakuje. Moje teta, mamčina sestra, souhlasila, že nám pomůže a na syna během obřadu dohlédne. Takže nemáme žádný důvod k obavám. Všichni v rodině tak budou v klidu.
Pouze mamka se chová zvláštně, chodí sem tam a stěžuje si, že syn u svatby být prostě nemůže. Později mi došlo, proč vlastně nechce, aby byl vnuk na naši svatbě.
Ukázalo se, že rodiče se rozhodli o našem synovi nikomu neříkat. A teď nevědí, jak to mají celé rodině vysvětlit. Stydí se za to, že pravda vyjde najevo.
Moje mamka říká, že by to pro ni byla ostuda kdyby se dozvědělo, že jsme měli dítě ještě před svatbou. Málokdo má dítě takhle mladý. Bojí se, že se nám budou smát. Nechce, abychom tenhle tajemství odhalili.
Nejspíš má mamka největší strach z nepochopení mezi příbuznými. Občas byli v kontaktu, ale nikdo o našem synovi nic netušil.
Byl jsem na ni hodně rozzlobený. A ona byla zase naštvaná na mě.
Teď se kvůli tomu cítím špatně, skoro jako bychom byli rodiči na černo. O celé věci jsem s rodiči diskutoval několikrát. Mé rozhodnutí je stejné, oni si však stojí za svým.
Ti nejbližší nás nepodpořili. Mamka mi dokonce vyhrožuje, že když ji neposlechnu, přestanu být jejím synem. Nikdy bych nevěřil, že se něco takového může stát právě mně.