Nechci být mámou! Chci jít ven! řekla mi moje dcera.
Moje dcera otěhotněla, když jí bylo patnáct let. Dlouho to před námi skrývala. Já a můj manžel jsme se to dozvěděli až v pátém měsíci těhotenství. O potratu nemohla být ani řeč.
Nikdy jsme se nedozvěděli, kdo je otcem dítěte. Dcera říkala, že se spolu vídali jen asi tři měsíce a pak se rozešli. Ani nevěděla, kolik mu přesně bylo let.
Možná sedmnáct, možná osmnáct. No, nebo devatenáct! odpovídala mi.
Byli jsme s manželem úplně v šoku, když jsme zjistili, že je naše dcera těhotná. Bylo nám jasné, že nás všechny čeká hodně těžké období. Dcera pořád opakovala, že chce dítě a že touží být maminkou. Já ale cítil, že si nedokáže představit, co to doopravdy znamená.
O čtyři měsíce později porodila krásného chlapce zdravého a silného. Ale porod byl komplikovaný a ona se z něj čtyři měsíce vzpamatovávala. Samozřejmě by to sama nezvládla, takže jsem odešla z práce a starala se o ni i o vnuka místo ní.
Když se pak zotavila, ani se k dítěti nechtěla přiblížit. V noci spala, přes den se o něj nestarala. Dělala jsem, co jsem mohla. Mluvila jsem s ní, prosila ji, vysvětlovala a občas už jsem i křičela, že mi nepomáhá. A tehdy mi řekla:
Vidím, že ho máš ráda. Tak si ho osvoj! Já budu jeho sestra. Já nechci být máma, chci chodit ven s kamarádkami, na diskotéky! Chci se bavit!
Myslela jsem, že třeba trpí poporodní depresí, ale ukázalo se, že ne. Ona svého dítěte prostě vůbec nemilovala.
Nakonec jsme se s manželem rozhodli zařídit si opatrovnictví a převzali jsme péči o vnuka na sebe. Dcera se úplně změnila. Odmítala nás poslouchat, v noci byla pryč a vracela se až k ránu. Synka si vůbec nevšímala.
Tak jsme žili několik let. Už jsme si mysleli, že se nic nezmění. Vnuk rostl a chytřel. Za dva roky se úplně proměnil: vyrostl, začal chodit i mluvit. Je z něj veselý, usměvavý kluk.
Když se dcera vrací domů, má z toho obrovskou radost: běží k ní, objímá ji a něco jí povídá. A ukázalo se, že srdce mé dcery roztálo stala se z ní skvělá maminka. Teď tráví veškerý svůj volný čas se synkem. Stále ho objímá a líbá. Často říká:
Jsem tak šťastná, že mám syna! Je to to nejcennější v mém životě. Nikdy bych ho nikomu nedala!
Jsme s manželem opravdu šťastní, že u nás doma konečně zavládl klid.